Jsou různé druhy přátel a kamarádů: od těch, které máme na občasné bezduché tlachání, až k těm, za které bychom položili vlastní život. Opravdové kamarádství je jedna z nejvyšších hodnot, které můžeme v oddíle najít. A jak jsi na tom ty? Máš nějakého opravdového kamaráda? Pokud nevíš, přečti si následující věty a zkus v nich někoho poznat.

Kamarád ti pomůže vždy, když budeš v nesnázích, když se ti nebude dařit. Kamarád ti obětavě podá pomocnou ruku.

Dnes celý den prší a přitom je na tobě, abys zabezpečil večerní zásobu topiva v týpí. Po nekonečně dlouhém čase se vrátíš z lesa s trochou dřeva a přemýšlíš, kde zrovna teď najdeš suché chrastí, a najednou si všimneš, že je připraveno na podpal. Nemusíš dlouho přemýšlet, abys věděl, kdo ti pomohl, místo aby třeba psal zápis do svého deníku. Svému kamarádovi můžeš plně důvěřovat. Víš, že tě nikdy nezradí a můžeš mu svěřit svoje tajemství.

Ukázal jsi svému kamarádovi, které místo blízko tábořiště máš vyhlídnuto na samotku a naprosto bezpečně víš, že se to nikdo další nedozví. Tvůj kamarád se tě dovede zastat.

Občas se to na táboře stane: něco se pokazí, nepovede. Ráno ti bylo trochu špatně, při cestě na snídani jsi zakopnul o kolík jídelny a odřel sis nohu. Teď máš při skoku do výšky kvůli bolavému žaludku a odřené noze málem nejhorší výsledek ze všech. Rádoby siláci se ti začnou posmívat a ostatní se přidávají. Když se tě však třeba jen jeden jediný kamarád zastane a pomůže ti, hned je všechno lepší. Tvůj kamarád ti umí odpustit.

Máš za úkol odklidit zbylé dřevo, které zůstalo na louce u ohniště. Protože je zrovna polední klid, chtěl bys to mít co nejdříve za sebou a tak odhazuješ klacky jeden za druhým do lesa. Samozřejmě: ozve se překvapený výkřik – jeden z klacků někomu přistál na noze. A co víc – je to tvůj nejlepší kamarád. Někdo jiný by se na tebe možná vrhnul, aby ti spravedlivě vyčinil (byla to tvoje chyba), ale kamarád se usměje a jenom podotkne, že neumíš mířit – hlava je o něco výš.

Prožili jste spolu chvíle plné dobrodružství a napětí, ale také pocit, že vaše kamarádství vydrží navěky.

Po všech namáhavých a obtížných událostech na táboře sedíte vedle sebe u závěrečného táborového ohně a najednou se vám nechce domů – nejraději byste tábor prodloužili donekonečna.

A teď přijde to nejdůležitější. Kamarádství není nějaká věc, která se najednou vynoří z lesa a zůstane s tebou do konce života. Kamarádství je potřeba si zasloužit. Stejně jako se chová tvůj kamarád k tobě, musíš se chovat ty k němu. Takže ještě jednou: Jak jsi na tom ty? Máš nějakého opravdového kamaráda? Pokud nevíš, přečti si znovu předchozí věty a s každou z nich se ptej: Pomohu svému kamarádovi, když bude v nesnázích? Dovedu svému kamarádovi okamžitě odpustit, když mi udělá něco nepěkného?

Pokud jsi právě přišel na to, že nemáš žádného kamaráda kvůli svému chování, hleď to co nejrychleji napravit. Kamarádství ovšem nevypadá tak, že mám jediného kamaráda a všichni ostatní jsou mí nepřátelé. Ve správném oddíle nebo smečce vlčat jsou kamarádi všichni navzájem. Jeden český vodní skaut (Grizzly) popisuje, jak se setkal se skautským oddílem plným kamarádského ducha: „Vzpomínám si, že když jsem pobýval ve Vídni, navázal jsem styk s tamějšími skauty. Pozvali mne také na jejich tábořiště na druhém břehu Dunaje. Překvapilo mne, když jsem viděl několik chlapců, jak zkouší jízdu s vozíkem pro invalidy v rozmanitém terénu. Na vozíku měli posazeného toho nejtlustšího člena, aby vozíček pořádně vážil, jak mi se smíchem řekli. Také ukázali přenosné můstky (dvě metrová prkna), které nosili na výlet v nerovném terénu. Cestou domů mi řekli, že mají v oddíle chlapce, který je po autonehodě ochrnutý na nohy. Tak ho berou s sebou. To je přece samozřejmá věc.“ Myslíte, že by to bylo samozřejmou věcí i u nás?

Roy

Píseň o kamarádovi
Vladimir Vysockij