V této Džungli byla v rubrice „Z deníků a kronik“ inzerována nejdrsnější akce v dějinách oddílu. Prolistoval jsem svůj deník – a protože se blíží tradiční výprava které říkáme už dlouho „Zlatá horečka“, vybral jsem tu, na kterou ti, co na ni byli, jistě vzpomínají, někteří však určitě trochu víc. Ještě dodám, že se konala 8. – 10. května 1992 v okolí Dalešické přehrady a v údolí Oslavky.

Na letošní zlaté horečce jsem byl společně s Pifem na kontrole na hradě Rabštejn. Měla to být dnešní poslední kontrola a kluci si tady měli uvařit večeři (guláš). Podle Kuduových instrukcí (chystal program) měla poslední hlídka dorazit někdy v šest odpoledne. První ale dorazili Tuck s Ondrou S. někdy okolo sedmé, ostatní hlídky se trousily až do devíti, tři pak nedošly vůbec.
Druhý den brzo ráno dorazila hlídka Rejsek, Monty a Tomáš H., která přespala v lese někde kousek od nás.

Po snídani se kluci sbalili a na člunu se začali převážet na přes přehradu. Pif zůstal na druhé straně aby počkal na zbylé dvě hlídky, kdyby se ještě objevily a Robi vyrazil na záchranou akci. Já jsem sbalil člun a a šel přes Babylón a Vlčí kopec k Pavlově chatě kde se ten večer spalo. Večer pak došel Robi se zprávami o ztracených hlídkách, všechny se nakonec našly.

V neděli ráno začlo rýžování zlata. Vyrýžované zlato si pak kluci směnili za peníze které mohli utratit na různých atrakcích. Nejvíce prosperujícím podnikem se stal bar Rio de Čučo jehož vlastníky jsme byli Muck a já. Ochranku podniku dělal Ledňáček, protože měl největší stříkací pušku ze všech.

V tom nejlepším se pokusila banda desperátů (v čele s Robim) vybrat naši natřískanou kasu, a tak se strhla přestřelka se stříkačkama, ale Ledňákova vizi-puška budila dostatečnou hrůzu, takže se jim to nepovedlo. Po skončení všech radovánek jsme šli na vlak do Kralic.