Skautský oddíl by nebyl skautským oddílem, kdyby nebyl tvořen různými družinami. Družiny nejsou v oddíle jen proto, aby mezi sebou mohly soutěžit, ale hlavně proto, že družina představuje nejlepší počet lidí pro skautskou činnost. Kdyby všechno dělal celý oddíl dohromady, trvalo by nám to příliš dlouho, nevešli bychom se do klubovny, ale hlavně bychom se jeden druhému ztráceli. V příliš velké skupině se těžko daří hlubokému přátelství. Proto je velký oddíl rozdělen do několika menších družin.

A na druhou stranu – proč nezůstanou družiny samostatné? Proč se spojují v oddíly? To by zase nebylo s kým soupeřit (o tom už jsme mluvili), bylo by obtížné sjednávat různé záležitosti samostatně (klubovna, tábořiště, materiál,…), ale hlavně by samotné družině bylo smutno. Čím je člověk starší, tím víc se mu stírají hranice mezi jednotlivými družinami a kamarádi přibývají i od bývalých soupeřů. Ještě později mizí hranice mezi jednotlivými oddíly, středisky, národy nebo rasami, ale to už jsme odbočili jinam.

Vraťme se zase k našim družinám. Každá družina má své symboly a tradice. Jsou to především družinová barva, signál, pokřik, vlajka. Umíš je všechny vyjmenovat a víš, jak vypadá vaše družinová vlajka? Znáš nějaké tradice vaší družiny (tradiční výprava, zahajování schůzek, soutěž)? Každou družinu vede její rádce. Rádce je jmenován oddílovou radou vždy na jeden rok a je samozřejmé, že za rádce je vybrán vždy ten nejschopnější z celé družiny. Na jeho bedrech totiž spočívá tíha všech ostatních členů, on musí umět připravit kvalitní program na schůzky a družinové výpravy, musí umět se postarat o družinu ve svízelných situacích, měl by umět hledat poučení pro všechny členy družiny. Často musí rádce myslet na povinnosti a rizika, o kterých ostatní členové nemají ani tušení. Proto je také třeba rádce poslouchat, i když zrovna nechápeme proč. Vzpomínám si na svůj první tábor, kde byli mými rádci Havran a Muck. Tam jsem se naučil několik zlatých pravidel – například, že pít na třešně se opravdu nemá. Že to není jenom stará povídačka a že mi to Muck neříká proto, že by mi chtěl zakazovat se napít. I když jsem se napil jenom malinko, bolelo to hodně a dlouho. Pamatuji si to dodnes a přitom stačilo dát na radu zkušenějšího. O několik dní později, při pověstné Akci Kunžak, jsem se po vyčerpávajícím běhu přemohl a podle moudrých rad jsem s pitím počkal. Rádce má opravdu náročnou práci, proto také na vedení družiny nebývá sám, ale ve většině družin najdeme rádcovskou dvojici.

Co dělají v družině ostatní? V některých družinách mají členové na starosti důležité věci (kronikář, pokladník, zdravotník, fotograf,…). Hlavní úlohou každého člena družiny je však snaha co nejlépe své družině pomoci a naopak nebýt jí na obtíž. Ten, kdo je v družině nový, by se měl s družinou co nejdříve sžít. Ostatní se mají snažit pochytit co nejvíce znalostí, protože lenoch, kterému se nic nového učit nechce, poškodí družinu při závodech na oddílové výpravě. Ti, kteří reptají na náplň družinových schůzek, mají zkusit sami připravit alespoň jednu. Je to přece jejich družina a tím, že na ni reptají, reptají sami na sebe. Ideální družina je taková, kde všichni vědí, za jakým cílem jdeme a všichni se snaží podle svých schopností družinu k tomuto cíli přiblížit. Cíl bude nejprve mít pěknou, zábavnou a poučnou družinovou schůzku, potom zvládnout například dvoudenní družinovou výpravu nebo nějaký tajný dárek pro celý oddíl. Nakonec si může družina dát za cíl vyhrát celoroční nebo táborové bodování a jsem si jist, že takové družině, o jaké mluvíme, se to podaří. Pak si také snad všichni uvědomí, že pravý cíl nebyl vyhrát bodování, ale právě vytvořit dobrou družinu, ve které si všichni navzájem pomáhají. A až budou starší členové družiny dostatečně zkušení, potom je čas, aby zaujali rádcovská místa a vtiskli družině novou podobu, neboť přijdou noví členové, kteří se chtějí něco dozvědět a něco pěkného prožít.