Dne 3. 7. byl jako každý jiný den budíček. Potom jsme odběhli na vedlejší louku přivítat den, všechny družiny se rozběhly někam jinam na rozcvičku. Po snídani byl sněm, kde nám Sokol přečetl úryvek z knihy Lovci Mamutů, po přečtení jsme se dověděli, že se máme sbalit na dvoudenní výpravu. Po sněmu jsme se šli sbalit. Která družina byla hotová, tak šla k Sokolovi a ten jim řekl úkoly a kam mají jít. My jsme měli jít směrem na Smrčinu.

Cestou jsme si namalovali kostel. Pak jsme došli na Rabštejn, tam jsme potkali Vlky. Oni se tam naobědvali a odešli, my jsme se taky naobědvali a každý se šel podívat nahoru na skály. Potom jsme odešli na místo, kde jsme měli přespat. Jak jsme tam došli, tak jsme měli jít do kopce, tam ale hnízdily vosy a my jsme se to dověděli, až do toho hnízda někdo šlápl a řekl bacha vosy a všichni začali zdrhat. Pak jsme postavili přístřešek a udělali večeři a kdo chtěl tak umýt dolů do potoka a kdo nechtěl tak vymýšlel scénu a hlídal. Jak se vrátili od potoka, tak Martin řekl, že ho ty vosy pobodaly, tak mu Četan dal léky a vymýšleli scénku všichni. Po chvíli jsme šli spát. Bylo to tam špatný, protože tam bylo strašně moc tipek.

Ráno jsme se vzbudili, sbalili jsme se a šli jsme dál. Dále jsme se v potoce umyli a pak u silnice nasnídali. Po velké chvilce jsme se zastavili a sbírali jahodové listy na čaj a potom jsme se nasvačili a šli dál. U nějaké chaty jsme nabrali vodu na pití a šli jsme obědvat na Ferdinandovskou skálu. Po obědě jsme šli na místo určení – to byla bezejmenná skála, tam nám Sokol přečetl úryvek z knížky a potom nám řekl, abysme běželi do tábora, že nás Sokol a Roy budou chytat a koho chytí, že je jako mrtvý a může jít normálně do tábora. Po chvíli začalo lít jako z konve a vítr měl mít rychlost 90 km za sekundu. Potom byla večeře – to už nepršelo, potom byl sněm. Tam jsme se dozvěděli, že bude táborák. Po táborovém ohni jsme si zazpívali večerku a šli jsme spát.