Připomínám, že tato výprava se odehrála už 15. 1., ale protože Vojta P. nedoručil zavčasu zápis, přihlásil se Ondra, který přinejmenším dodal zápis včas. Komu se bude zdát zápis stručný, může si doplnit informace o něco níže.
Nejprve jsme šli z Tišnova pryč. Procházeli jsme se lesem dál. Lezli jsme nahoru. Cestou jsme hráli bombu – HRA. Uprostřed jsme byli u jeskyňky. Tam jsme měli za úkol vypálit vzkaz do papíru. Bohužel se to nepovedlo, zničil jsem svoji svíčku. Poté jsme šli nahoru. Tam byl duch a rozdělil barevné kameny čtyřem nebo třem lidem. Potom jsme šli dál a hráli jsme bombu. Potom jsme zase šli a něco hledali. Našel jsem tři papírky. Poté jsme šli dolů. Cestou jsme tam prošátrali všechno možný. Poté jsme pokračovali dolů. Nasedli jsme do vlaku a jeli domů. Bylo to bezva.
Ondra
Výprava byla skutečně bezva, protože se podařilo zejména počasí. Ve štolkách po těžbě barytu se usídlil duch kmene Vlků, který nás poučil o magické slovanské symbolice a rozdal nejsilnějším a nejmoudřejším bojovníkům silokameny, jejichž správné užívání zaručí celému kmeni jako jednomu muži neobyčejné schopnosti. Duch se často rozčiloval, protože buď mu někdo skákal do řeči, nebo na něho doráželi komáři či se mu sypal prach ze stropu na kápi. jednoho nejmenovaného ukecánka musel holí vykázat ven (magie na to nebylo třeba). Čtyři silokameny si kluci schovali u sebe. Pak jsme opravdu šli nahoru, protože na Květnici existují pouze dvě možnosti – nahoru nebo dolů. Na Malé skále (387 m) se hrála kolíčkovaná. Bylo sděleno, že slovanské kmeny schovávaly magické symboly na křižovatkách cest a vyvýšených místech. A skutečně – na stromě s rozcestníkem byl ukryt první záhadný obrazec. V úvozové cestě si kluci vyzkoušeli týmovou koordinaci. K vrcholu Květnice (470 m) už chyběl jen kousek. Očekávané štoly po těžbě barytu i jeskyňky byly bohužel všechny zamčené (ještě v r. 2007 to šlo), proto jsme se podívali aspoň na vápencovou skálu naproti lomu na Dřínové. Pak jsme se vrátili na vrchol, kde proběhla uzlovačko‑akční hra a následné pátrání po symbolech, které byly v lese ukryty dosti rafinovaně. No a pak už jsme seběhli na Velkou skálu (448 m), z jejichž kvarcitových skal byl krásný rozhled na tišnovskou kotlinu i Vysočinu. Když jsme si skalky pořádně prolezli, někdo objevil slovanský symbol vyrytý do skály. Sice se tam seběhlo hodně pomocníků, ale do těsného vstupu do jeskyňky se vlezli jen dva kopáči. Ano, kopali do země tak dlouho, než objevili zabalený kvádr. Ve vlaku jsme ho pak poněkud nepoeticky snědli. Na rozcestníku byl poslední symbol, což bylo znamení chvátat na vlak dolů, do doliny. Ještě před nádražím jsme se sklouzli na ledovci u nákladní rampy (jistěže někdo havaroval, dokonce do vody) a naskákali do vlaku. Čímž čekejte už jen bodování a finíto, kamaráto.
Darwin
1. Dingo (37 b), 2. Ondra (28 b), 3. Martin (26 b), 4. Bořek (23 b), 5. Jonáš (15 b), 6. Lukáš (12 b), 7.–8. Mates, Vítek (10 b), 9.–11. Vojta P., Vojta K., Honza (9 b)