Od Rejska mi přišel mail, že by rád jako navázal na starou tradici a že by rád na běžkách přejel jesenický hřeben. No jo, to byly časy, řekl jsem si a vzpomněl na snad šest ročníků této akce, které jsem zažil.

Prostě ráno sednout do vlaku směr Ramzová a pak už jen přejet přes Keprník, Červenohorské sedlo, Švýcárnu, Praděd, někde zabivakovat nebo dojet na Jelenku a druhý den přes Skřítek třeba do Nového Malína. Trasa se samozřejmě porůznu měnila, dvakrát jsme v malé obměně dokonce jeli s mladšími kluky na skialpech (viz článek zde).

Zanedlouho po Rejskově iniciativě se ovšem ukázalo, že akce bude mít asi i rozměr setkání staré gardy na horách a to jsem si teda už nemohl nechat ujít. Kdyby ráno na hlavasu stál uvaděč a hlásil by příchod jednotlivých účastníků i s tituly, byl by to vpravdě sjezd náčelníků: Robi – první náčelník oddílu, Roy – bývalý a v pořadí třetí náčelník Traperů, Jeffi – ex‑náčelník střediska, Awasin – ex‑náčelník střediska, Rejsek – ex‑náčelník Roverů, já jako současný náčelník Roverů a Sáhib – ten sice nebyl náčelník ničeho, ale zato je z nás nejchytřejší a nejschopnější.

Počasí nám od rána zatím přálo, takže když jsme s v Ramzové vybatolili z vlaku, začli jsme tradičně stoupáním po sjezdovce na Čerňavu, směr Keprník. Pod hřebenem jsem mohli konečně nazout běžky, sníh byl zmrzlý na kost a terén dost ledový, takže na sjezd z Keprníku se nikdo moc netěšil. Cestou jsme samozřejmě probírali důležité věci a jelikož jsme se takhle pohromadě dlouho nesešli, tak i vzpomínali atd. Vzhledem k ledové stopě, navíc pěkně rozšlapané četnými vyznavači pěší turistiky, nebylo o nějakém požitku z běžek ani řeč, do kopce to klouzalo a z kopce to jelo pekelně rychle a když jste hodili lavor, tak to pěkně bolelo. Náš postup tak nebyl nijak rychlý a vidina pohodlné noci v bivaku na Jelence se pomalu rozplývala. Jediný kdo z toho měl opravdu radost, byl Sáhib, protože jako stavař rád buduje záhraby. Pod Pradědem se setmělo, a tak došlo na čelovky a taky se začalo podle předpovědi kazit počasí. Začalo foukat a sněžit. Přesto jsme si odhlasovali, že se pokusíme probít až na Jelenku, ale prvních pár set metrů v otevřeném terénu pod Petrákama, nás vyvedlo z omylu. Velmi silný vítr a silné sněžení, navíc přímo proti nám, nás přinutilo otočit se a sestoupit zpátky pod ochranu lesa. Sáhib byl štěstím bez sebe. Museli jsme tedy najít vhodné místo, kde bylo nafoukáno dost sněhu, a dát se do kopání. Vedení stavby se samozřejmě ujal ing. Fila, a tak jsme, po asi dvou hodinách, měli vykopanou malou dvougenerační vilku se vším pohodlím.

Celou noc venku běsnil nečas (zato Nečas spal jak dřevo) a ráno se ukázalo jako pošmourné, vítr se však zmírnil a navíc předpověď hlásila zlepšení. Vyrazili jsme tedy dokončit to, co jsme včera nestihli. Podmínky na hřebenu byly vysloveně špatné, ale aspoň se začala trhat oblačnost. Před Jelenkou proběhlo druhé hlasování kam dál, nakonec vyhrála varianta dojet do Koutů, neboť tato trasa vedla přes nově otevřené běžkařské tratě kolem Mravenečníku. Počasí se střídalo od slunce až po prudké sněhové přeháňky, ale vlak jsme v pořádku stihli a mohli jet domů.

Jak se spí venku v zimě? Základem je samozřejmě dobrý spacák a dobrá izolace pod sebe, tzn. karimatka nebo nafukovací matrace. Dobré je mít i nepromokavou plachtu jako třeba žďárák nebo aspoň igelit, kvůli vlhkosti a sněhu odspodu. Pokud se ocitnete bez stanu uprostřed zimy a je dost sněhu, stačí být připraven a můžete si vybudovat pohodlný záhrab. Je ovšem nutné mít s sebou lopatku, pohodlný záhrab se rukama nebo podobnými prostředky zbudovat nedá. Stačí jen najít místo kde je nafoukaná velká hromada sněhu a začít kopat. Záhrab pro dva se dá zbudovat pohodlně do hodinky. Je dobré se u kopání střídat – protože ti, co pracují, jsou v teple a ti, co nemůžou házet lopatou, mrznou. Pokud je to možné, je dobré mít místo, kde budete spát poněkud výš než je vchod (cca 40–50 cm), aby studený vzduch a vydýchaný CO2 mohly odtékat ven. V malém záhrabu nezapomeňte na ventilační otvor (prorazit třeba hůlkou). Pokud je záhrab dostatečně velký, dá se v něm noc strávit velmi pohodlně. Přejezd Jeseníků se uskuteční i letos a to 23. – 24. 2. 2013. Ten, kdo má 1. stupeň nebo mu bylo 15 let, se může samozřejmě zúčastnit též. Fotky z posledního ročníku naleznete v galerii.