Jako každým rokem jsme se vypravili i letos ná prázdninovou akci. Po dlouhých debatách to dopadlo tak, že všichni jeli do Skotska, jen s tím, že jedna část na kolech a jedna část pěšky.

Naše pěší skupina vyrazila v komorní sestavě – Růžovka, Včelka, Logan, Sup a já – Medvídek. Vlivem nepřízně osudu a jedné nepěkné stopařské příhodě nás opustili Růžovka a Sup a zbytek prázdnin vydělávali ukradené peníze na vybavení a mimo jiné například i na 7 let starý stan, za který nejmenované brněnské skautské středisko chtělo cca 3500 Kč.

A tak jsme v rodinné sestavě se strejdou Loganem vyrazili z Glasgow do Fort Williamu podle strejdy Logana nejdelší Skotské turistické trase s názvem West Highland Way.

Po cestě jsme potkali spoustu turistů, midžís a jiných přírodních úkazů, skoro jako na běžné akci. Dva dny jsme šli kolem Loch Lomond, prošli údolím Glen Coe a na konci za naprosto skvělého počasí zdolali Ben Nevis – nejvyšší horu Skotska. Počasí nám po dvou dnech začalo naprosto netypicky přát, i když vedro shora a vlhko zespoda bylo místy neúnosné.

Po krátké zastávce v Fort Williamu, kde jsme doplnili ukradené zásoby, jsme stopem dojeli asi 12 mílí do Glen Finnenu. Odtud jsme se vydali pustými horami bez signálů mobilních telefonů, silnic a později i bez cest na několikadenní putování cikcak přes sedla a kolem zálivů moře. I tady nám počasí naprosto dokonale vyšlo. Hory byly pěkné, je asi škoda je líčit. Se spaním jsme, jako všude, měli problémy hlavně s vlhkem a midžís, kterých i tady byly nepředstavitelné mraky.

V podstatě během celé cesty nám strejda Logan ukazoval záda. On si, jak říkal, užíval stepního ticha a samoty. Na druhou stranu jsme to přes náš malý počet zvládli bez vážných rozkolů, což je celkem úspěch. Nakonec, když jsme se po noci na volně otevřené (a pro turisty zdarma) chatě rozdělili, shodli jsme se, že jsme si už na sebe zvykli.

Logan pokračoval do Edinburgu a my jsme se ještě, už jen ve dvou, vydali na ostrov Skye, kde jsme prošli Culling Hills a jednu noc strávili v chatě s výhledem na moře, opět zdarma. No a pak nás čekal dlouhý stop do Edinburgu a díky jeho neuvěřitelné rychlosti – do večera jsme byli v kempu v Edinburgu – jsme ve městě strávili tři dny. Prohlídli jsme si úplně všechno, co šlo a hlavně bylo zadarmo, dali si napůl Guinnese.

Cesta zpět začala autobusem do Londýna, který bych, co se zážitků týče, postavil na úroveň cestování na Ukrajině. Ale nakonec jsme ráno dojeli do Londýna a po dnu stráveném ve městě, včetně hry na homelesáky v Hydeparku jsme se setkali s Loganem, který jel zpět stejným autobusem.

Cesta byla nekonečná, ale nakonec jsme po 22 hodinách dorazili na Zvonařku.