Jak se má načše nejmladší středisková generace na táboře? Nejen to se dočtete v článku níže.

Ani jsem si neuvědomil, jak ten čas letí, ale při pohledu na staré, ručně iluminované kroniky a deníky jsem zjistil, že letos je tomu neuvěřitelných 30 let od doby, kdy jsem byl poprvé s oddílem na táboře. A bylo to právě v roce 1987 na Lipnici, kde jsem poprvé okusil táborový život. Využil jsem tedy titulu své funkce náčelníka střediska a ohlásil se na Lipnici k inspekční cestě.

Takže v úterý padla šichta a hurá společně se Samem (byl na studijním pobytu v Anglii) a Viktorem (zlomený malíček) na vlak do Jindřicháče, odkud nás Lee hodil autem na Lipnici.

Pro ty, co na Lipnici nebyli: jedná se o tábořiště nedaleko Dačic (10 km) v srdci České Kanady.

Táboření na Lipnici je naprostý luxus, louka přímo sousedí s krásným rybníčkem, takže koupačka každý den, pitná voda prakticky v kuchyni, o dřevo na topení v lese člověk přímo zakopává. Krásný les okolo už je jenom třešinka na dortu.

Vlčata se Světluškami cestují s Willi Fogem kolem světa a v době mé návštěvy pobývali zrovna v Indii, kde zachránili princeznu Romy před strašným osudem, který ji čekal jakožto Maháradžovu vdovu (stezka odvahy), a odkud se přesunuli do Číny, kde jim díky detektivovi Fixovi ujel parník do Jokohamy.

Všechny děti jsem zastihl v dobré kondici a náladě. Celkově na táboře vládla vyloženě pohoda.

Ve fotogalerii se můžete podívat na společné fotografie v táborových oblečcích, z opičárny, z koupačky a táborového života vůbec.

Sokol 9. 7. 2017