Přestože byl Amon svržen, jeho majetek zabaven a nápisy odstraněny, dokázali Amonovi kněží stále ovlivňovat lid a přesvědčovat jej, že Aton je bohem nepravým. Pro upevnění moci faraónové slavili výročí třicátého roku vlády (i když nebylo vždy po třiceti letech, ale spíš podle toho, kdy se to faraónovi hodilo). Achnaton však slavnost třicetiletí využil již ve třetím roce vlády. Při této slavnosti se rozbouřený dav pokusil faraóna napadnout, což se doposud nikdy nestalo – lidé by nevstáhli ruku na boha, věřili však, že Aton není pravým bohem.
Po této události se Achnaton rozhodl, že odejde z Vesetu a vybuduje nové hlavní město zasvěcené Atonovi. Město nazval Achetaton. Dlouho jsme Achnatona následovali a pomáhali mu v budování. Později se Achnaton rozhodl zakázat i všechny ostatní bohy, aby Aton zůstal jediným pravým bohem. Tím pobouřil i zbytek země a nepokoje postupně přerostly v občanskou válku.
Pro obnovení pořádku v zemi jsme se rozhodli opustit Achnatona a přidat se k Haremhebovi, který byl doposud Achnatonovi věrný, ale myslel také na obranu země, a proto začal v Mennoferu budovat armádu. Achnaton nedokázal vyřešit ani občanskou válku ani ubránit říši Mitannu před Chetity, kvůli Atonovi totiž odmítal uchýlit se k jakémukoli násilí, přestože jej Haremheb přemlouval, ať mu dovolí se svou armádou zjednat pořádek v Egyptě a vypořádat se s chetitskou říší.
Achnatonův zdravotní stav i egyptské problémy se nadále zhoršovaly. Přestože Haremheb i Sinuhet Achnatona milovali, spojili se s Amonovými kněžími a dohodli se, že je potřeba Achnatona odstranit. Když Sinuhet nemocnému faraónovi podával lék, pochopil Achnaton, že se jedná o jed, přesto jej však vypil.
„Nad chorým zvířetem se smiluje kyj, smiloval jsi se nade mnou, Sinuhete? Je-li tomu tak, pak ti děkuji, neboť mé zklamání je trpčí smrti
a smrt je mi dnes líbeznější než vůně myrhy.“
„Napij se, faraóne Achnatone,“ řekl jsem mu. „Najpij se pro svého Atona.“
I Haremheb řekl:
„Napij se, Achnatone, příteli můj. Napij se, aby byla zachráněna země Kemet. Přikryji svým pláštěm tvou slabost jako kdysi dávno v poušti za Vesetem.“
Následující dny jsme v Egyptě spravovali napáchané škody a usmířili se s Amonovými kněžími. (Z objevených nápisů se dovídáme, že Haremheb v zemi obnovil pořádek. Vybíjel odpůrce Amona a také loupežnické tlupy, které se během předchozích nepokojů začaly objevovat ve velkém množství. Velmi přísně potíral korupci a provedl reorganizaci státní správy.)
Poté, co byl Egypt sjednocen, vyrazili jsme na válečné tažení do Sýrie, abychom od Chetitů získali zpět egyptská území. Tábor skončil uzavřením příměří s Chetity a korunovací Haremheba. Sinuhet se však z vítězství neradoval, protože stále myslel na utrpení, kterým prošli ti, které miloval, a nechtěl se vzdát Achnatonovy myšlenky na mír mezi všemi národy, nechtěl, aby všechno, co se kvůli Atonovi stalo, bylo nakonec zbytečné. Kvůli těmto řečem nechal Haremheb Sinuheta z Vesetu vyhostit.
Budování Achetatonu a nová faraonova nosítka.