Jak pokračoval náš tábor? Dozvíte se z dalšího zápisu, tentokrát z rukou našeho věrného a oddaného Dundeeho.

Den šestý
Vše začalo scénkou předešlého dne večer, v níž jsme se dozvěděli, že Amonovi kněží chtějí zbrojit proti Chetitům. To faraon nechtěl, jelikož Aton je bůh míru. Jeden z kněží je napráskal a faraon se rozhodl všechny Amonovy chrámy zničit.

V noci nás probudili, abychom získali mapu tajných vchodů do těch chrámů, která se nacházela v hrobce Thutmose II. Poslali nás na kola, abychom dojeli k Terezáku. Odtamtud si nás vyzvedl Gibbs, ať jede jeden člen s ním. Dojeli jsme k polorozpadlému domu. Na příkaz jsem odložil kolo a byl Gibbsem odveden křovím za barák. Podle zadání: „Běž po svíčkách a hledej indicie, jsou to bílé lístečky, zapamatuj si, co na nich je, a neber je,“ jsem se vydal na cestu. Dům jsem prošel od sklepa až po půdu za libého zvuku kroků, kamenů a „zpívající pily“. Ve zprávě stálo: „Mapa se nachází na druhé straně cesty ve stodole.“ Sešel jsem do přízemí a viděl otevřené okno, obcházet celý dům se mi nechtělo a východ jsem nevěděl, kde je, tak jsem tím oknem vyskočil a šel do stodoly. Hned ve vchodu na mě čekala pohřební maska Thutmose II., která se houpala ve vzduchu. V rohu byla lebka s mapou v čelistech, zalitá světlem svíček.

Po extrahování mapy jsem vyšel ven, kde už na mě čekali Vuk s Gibbsem. Měl jsem někde, abych nebyl vidět, počkat na Chan-kina, abychom mohli jet spolu do tábora. Počkal jsem na půdě za komínem. Když si to Chan-kin prošel, jeli jsme ještě s Cahirem do tábora a pokojně jsme usli.

Probudili nás o hodinu později než normálně. Na rozcvičce jsme se dozvěděli, že se rozcvičíme pomocí dobývání Amonových chrámů. Jelikož to mělo vše proběhnout bez prolití krve, nemohli jsme nijak útočit, zatímco kněží (rádci a staří) měli hadráky. Úkolem bylo vběhnout do chrámu ohraničeného lanem, tím byl dobyt. Po dobytí si dobyvatel mohl vzít kořist ve formě dvou měděnáých náramků. Po chvíli neúspěšného dobývání dovolil vojenský velitel Haremheb používat hadráky i dobyvatelům (nenásilné svržení, které si přál faraón, se tak zvrhlo v krvavou řež). Když bylo dobyto všech pět chrámů, odebrali jsme se na hygienu a den pokračoval dle denního rozpisu.

Tématem dopoledního programu bylo zabavování majetku kněžím (aby mohl být rozdán chudému lidu). Měli jsme projít trasu v nejbližším okolí tábora přes kontroly. První kontrola spočívala ve vydržení co nejdéle pod vodou (čím delší doba, tím lepší rybu v chrámovém jezírku člověk vylovil). Na druhé jsme měli chytat tlusté kapry z Amonova rybníku, neboli se převléct do plavek a doplavat pro tenisáky asi 20 m. Každý tenisák, jiný plavecký styl, víc tenisáků, víc bodů. Následoval křovinatý a nezpevněný terén, až jsme doklusali ke Gibbsovi. Tam se měla přemístit pšenice z jedné sýpky do druhé, neboli se měla voda z ešusu přemístit pomocí lžíce do seříznuté lahve na vzdálenost asi půl metru. Polňačkami jsme se dostali ke Gedovi, kde jsme kreslili obrázky jedním tahem (vyměřování pozemků po záplavách) a pokračovali od Kačáku směr Terezák. Po cestě seděl Cahir, u kterého probíhalo zapečetění zabaveného zboží, neboli uvázání co nejvíce uzlů. U Terezáku už čekal Sam, kde se chytal dobytek, do pěti minut jsme měli Sama na pět sekund držet tak, aby se nemohl hýbat. Pokračovalo se po silnici k Novovesáku, kde už čekal Flint. U něj se kontrolovalo zabavené zboží, aby se zamezilo krádežím a ztrátám – kimovka s čtyřiadvaceti předměty. Po cestě na Fořtku seděl Bart, ten mi řekl, že jsem na jeho kontrole první, a že asi Orm a Chepru zabloudili. Na Bartově kontrole jsme se měli bez zpozorování Amonovými kněžími dostat asi přes 100 m porostu. Následovalo rozdělávání ohně do pěti minut (vyhnání kněží z opevněného Amonova chrámu) u Dona na Fořtce. Poslední kontrola na křižovatce zkratky z Fořtky a asfaltky byl Duke. Měli jsme za úkol odlákat chrámové stráže – co nejvíckrát se trefit asi na dva metry do zvonu kamínky. V táboře jsme počkali až budeme všichni, naobědvali jsme se, spočinuli po obědě.

Jako odpolední program jsme si hráli na dřevorubce (bylo potřeba vykácen Amonův posvátný háj). Byli jsme rozděleni do dvojic po skupinách. Každá dvojice si měla najít, pokácet a osekat soušku pomocí dvou seker a zahladit pařez co nejlépe. Poté jsme všecky soušky shromáždili na jednom místě a proběhl závod do tábora. Tam se konalo řezání na rychlost, odhadnutí délky půl metru a výroba podlážek na kvalitu až do večeře.

Na večerním sněmu bylo vše vyhodnoceno a byl ukončen den. Byl to velmi pestrý a zábavný den.