Jen pár slov úvodem, co že to kluky vedlo dobrovolně a každý den psát zápisy. Pro dobrou dokumentaci naší mise metrem byla vyhlášena tato činnost s tím, že každý odevzdaný zápis bude ohodnocen v rozmezí 0-10 nábojnic. Pravidla obnášela 2 strany A5 nebo jednu stranu A4, vyhnout se starým otřepaným klišé jako ,,byla hygiena, snídaně“ atd. a vytvořit obrázek. Redakce hodnotila zápisy s ohledem na věk zúčastněných pisatelů a také na dobu odevzdání - pozdě odevzdaný zápis nebyl vzat v potaz. Ceněn byl zejména obsah hlášení, ikdyž forma byla také občas zajímavá. Pravopisná stránka věci se ukázala být u některých natolik nedostatkem, že raději nebyla do ratingu zahrnuta. Přesto jsou v jinak necenzurovaných, syrových zápisech, chyby červeně vyznačeny - to aby se autoři poučili, jak správně psát. Všem pilným přispěvatelům redakce děkuje za jejich snahu a píli.

1.den 27.února 2033

,,Ale ne“, řekl jsem si sám pro sebe. Už je to tu. Zase musím se skautem na zimák. To bude zas nuda. 4 hodiny vlakem někam do Jeseníků ani nevím kam a pak ještě 6 km pěšky s velkým batohem. Už se moc těším. (# pro Darwina: to byla ironie, chápu, že je nechápavý). Kupodivu cesta vlakem byla v pohodě. Měli jsme zarezervovaná místa, takže jsme se ani o místa prát nemuseli. Celou dobu jsem vyslýchal Sokola, abych zjistil, co bude za celotáborovou hru, ale i kdybych se to dozvěděl, tak mi to bude k ničemu, protože by mi to nic neřeklo. Chudák Sokol, otrávil jsem mu celou cestu. Cesta pěšky byla hrozná. Potácet se s obřím těžkým batohem po silnici by nebylo příjemné nikomu, ale když ještě vás celou dobu popohání a máte malé přestávky, tak je to to nejlepší, co vás může potkat (# pro Darwina: znovu ironie). Tak jsme konečně došli a mohli si trochu odpočinout a najíst. Následovali seznamovací hry. Všechny jsem znal a divil jsem se, že i ostatní kluci neznají všechny ostatní. Moc zábavné nebyli, ale aspoň jsme nemuseli jít na zdlouhavý výlet. A v devět (konečně) byla večeře. Byly těstoviny s červenou (omáčkou-pozn.red.). Celkem ušli, ale byli pálivé. Asi to Lee přehnal s paprykou (nepřehnal-pozn.red.). Následovala hygiena a nejhorší hra, která nás mohla potkat. Museli jsme jít ven a uvázat si nohy po skupinkách a ujít určitou vzdálenost. Neviděli jsme skoro ani na krok (ostatním skupinkám svítili, ale my jsme vyfasovali Cahira…). Samozřejmě jsme byli poslední (hra nebyla na pořadí - pozn.red.) a potom už jsme konečně mohli jít spát.

                                                                                                             Hagin

Reakce redakce: ironie byla rozpoznána, ačkoli se příliš nelišila od reality. Sokol si své trable viditelně užíval a otráveně rozhodně nevypadal…Hodnocení zápisu: 80%.

2.den

Dne 28.2. byl 1. pořádný táborový den započatý rozcvičkou. Po rozcvičce byla snídaně, na kterou byly rohlíky s nutelou, bylo to výborné až na to, že ty rohlíky byly šíleně gumový a myslel jsem si, že si vylámu všechny zuby (pozn.red.-přitom byly půl dne staré). Po snídani byla higyena a poté čtení. Po čtení bylo řečeno, ať se zbalíme na výpravu. Měl jsem baťoh se Sokolem a po půl kilometru se chtěl střídat. Šli jsme po normální cestě, ale pak jsme odbočili do kopce. Jak jsme vyšli nahoru na Borůvkovou horu, tak jsme si dali oběd, na který byl chleba s česnekovou pomazánkou. Já osobně na pomazánky nejsem, ale když jsem si ten chleba opekl nad ohněm, tak mi to chutnalo jako topinka s česnekem. Potom někdo vymyslel házení sněhulákových koulí z vyhlídky (z 24 m vysoké rozhledny - pozn.red.). Bylo to strašně dobrý, nejlepší. Jak jsme doházeli, tak jsme se s vlčatama rozloučili a pokračovali sami. Šli jsme takovou nudnou cestou, která byla dlouhá. Až skončila ta dlouhá cesta, tak jsme došli do chaty, kde už byly vlčata. Poté byl nějaký program, dlouhé Darwinovo čtení a večeře, na kterou byla zeleninová polévka a mexické fazole. Potom byla hygiena a potom jsme psali zápis a byl výstup na povrch Země, kde jsem já nebyl. Když jsme psali zápis, do jídelny vnikli nějací fašisti se samopalama a sebrali nějaký kluky. Poté do vnikl do místnosti Dundee a řekl, že je musíme zachránit. Šli jsme ven a plížili jsme se. Já už jsem u nich skoro byl však v tom tam přijeli komunisti a zachránili je. A potom se zaspívala večerka a šlo se spát.

                                                                                                           Thorin

Reakce redakce: Thorin zapomněl na etapu tunelové paralýzy, kdy byla velká část družiny postižena neznámou temnou silou a zbylí kamarádi je museli z onoho místa dostat pryč. To se odehrávalo v lese. Vlčata měla situaci dokonce těžší, protože se musela brodit 15 cm sněhu ve skloněném terénu, kdežto Trapeři v nižších polohách sníh ještě neměli. ,,Komunisti“ byli Rudá brigáda Che Guevary a na místo dorazili na drezíně. Hodnocení: 80%.

3.den

Ten den byl docela pohodový. Šli jsme na kratší výpravu, cca 5 hodin. Došli jsme na rozcestí, kde započala šátkovka. Spočívala v tom, že se snažíte vytrhnout libovolné osobě šáek a ta vám určí vaši ,,oběť“ a ta vám určí další a další...dokud nedojde čas. Potom následovala klidná cesta až do té doby, než nás Darwin zavedl do uranového dolu (spíš jeho pozůstatku), tam se ostatní (i já) pokoušeli hledat zajímavé horniny s oxidovaným uranem, to bylo pořád:

,,Darwine, Darwine, uran“. Pár lidem se opravdu podařilo nějaké zajímavé horniny najít (naštěstí bez uranu – pozn. red.).

Po příchodu do chaty nám dopřáli trochu odpočinku a poté následoval oběd, který se skládal z chlebů s rybyčkovkou a zbytků z minulých dnů. Po půl hodinovém volnu nás svolali do společenské místnosti a vysvětlily nám pravidla následující hry asi takto:,, Musíte se odtud dostat“ a to bylo vše (nebylo-pozn.red.). Nakonec se všem podařilo dostat pryč z této stanice.

Po večeři jsme opět vystoupili na povrch. Z tvrzení těch přede mnou zjišťuji, že je tam více světla než včera. Lišák vyšel na povrch mezi prvními, o chvíli později vychází z povrchu. Po dalších asi 9 členech vcházím do místnosti. Už jsem u dveří a Lišák mě hecuje asi takto:,,Pojď, proběhni to nakonec“. Po tomto ,,rozhovoru“ vcházím do místnosti a zahýbám do leva a běžím po schodech, když v tom se přede mnou zjeví nechutně chlupatá příšera a začne ječet. Strnul jsem, nevím jestli strachem nebo zhnusením, ale strnul jsem. Po 5-10 sekundách se otáčím a utíkám pryč od toho hnusu do středu objektu, kde po mě začínají létat plechovky a jiný nepořádek; beru tu samé nábojnice jako včera. Běžím směrem ke dveřím a otvírám je. Můj lov je úspěšný, 3 nábojnice, to není špatné.

Následně v jídelně dopisuji zápis a piji čaj. Za chvilku se oblíkáme a vycházíme ven. Čekáme dlouho, ale nakonec se přece jenom dočkáváme. Docházíme ke Cahirovi a on nás po jednom posílá na stezku odvahy. Všichni říkají pořadí, ve kterém chtějí vyjít. Snažím se o umístění ve předu, ale ostatní mě ignorují, jako bych nikdy neexistoval. Nakonec přece jenom vycházím jako poslední. Zmocňuje se mě strach a procházím cestou označenou lampičkami, něco vedle mě padá, asi jsem zakopl o klacek, říkám si na utěšení a jdu až k poslední lampě, kde se seskupujeme, jdeme do chaty a den končí.

P.S.: Doufám, že to nebude číst Dingo (viz chlupatá příšera) (neboj, nečetl – pozn. red.).

                                                                                                                   Kane

Reakce redakce: Kane velice věrně a beletristicky zachytil temnou a tísnivou atmosféru, která dolehla na mysli i nejednoho staršího Trapera. Návštěva bývalého uranového dolu Zálesí byla úspěšná především pro Thorina, který si odtud odnesl hezké vzorky chalkopyritu a sekundárních minerálů mědi. Uranovou rudu nikdo nenašel a jen redakce nalezla patrně onen ,,oxidovaný uran“, který skončil v křoví.  Hodnocení: 80%.

Doplnění z Haginova zápisu: ,,…Odpolední hra byla na styl a teď nevím, jak ten styl pojmenovat... (byl to tzv. LARP – pozn.red.). No prostě jsme hráli hru, kde po budově byli různí lidé a my jsme od nich museli nakoupit věcí a získat informace k projití tunelem na další stanici metra. Nebylo to jednoduché, ale podařilo se nám to. Museli jsme získat zbraň a kní příslušný zásobník nábojů, průkaz, ale vyplněný, baterku s nabitými bateriemi a náboje do vzduchovky. Nakonec jsme skončili druzí. Následovali každodenní povinnosti jako je večeře, napsání zápisu, hygiena a čtení. Při zápisu jsme zase chodili na povrch. Čekal jsem, že to tam bude úplně stejné, takže bych si to tam mohl trochu prohlédnout, ale bylo to tam úplně jiné. Aspoň co jsem si pamatoval. Získal jsem sekeru, ale přišel jsem pozdě, protože jsem netušil, že se čas (který můžete ztrávit na povrchu) zkrátil o půl minuty. Trochu mě to mrzelo, ale co se dá dělat“ (poslouchat, když se něco vysvětluje – pozn. red.).

4.den

Konečně supr den. Byl bezvadný. Bohužel až na snídani :(. Byla rybičkovka...Jako by nestačilo, že byla určena na oběd. Jinak Lee vaří skvěle. A tak se dostáváme k mému obvyklému začátku. Dnes mě naštval Lee. Poprosil jsem ho o sůl (dokonce i víckrát), ale on mi ji nechtěl dát. Pak mi ji ještě nasypal do vlasů, což dokazuje, že je mu jedno, jestli se s ní plýtvá nebo ne. To se mi vážně nelíbylo. Lee je skvělí kuchař, ale i vlčecí rádce, ale nerad bych, aby se můj názor na něj musel změnit. Proto bych byl rád, aby to vzal na vědomí a už to nedělal (pokusí se o to – pozn. red.).

Po snídani jsme hráli podivnou hru. Ani nevím, jestli to byla hra (nebyla - pozn.red.). Museli jsme po jednotlivcích plnit různé úkoly, ale vlastně se ani plnit nemusely. Já splnil všechny. Zadržoval jsem dech u Čika. Byl jsem střílet u Datla, kde jsem nastřílel maximum z dosažených bodů a to bylo 70 (bodů). U Cahira jsem si procvičil morseovku a u Astapa jsem si vyzdobil tento deník. Poslední byl Darwin, u kterého jsme se museli učit azbuku. Celkem mi to šlo a Darwin mi nadával do šprta. Copak já jsem nějaký šprt? (Jo!Seš! Pozn.red.). Dostal jsem za 1, což jak všichni výte, je nejlepší známka (ještěže se nehodnotil pravopis – pozn.red.). Odpoledne jsme šli na dlouho ven. Začali jsme stavět pevnost. Kvůli pracovní morálce se to však rozpadlo. Asi nemá Darwin dostatečný respekt (neurážej se prosím, myslím to ze srandy). Tak jsme začali stavět po družinkách. Přemýstili jsme základy pevnosti do ,,tunelu“ a začali dělat několik zdí. Když jsme měli hotovo, začali útoky. Napřed na nás šli fašisti a pak jsme hráli jen tak. Jedna část bránila a druhá útočila. Byla to sranda. Bohužel si někteří odnesli z tohoto dne znepokojivé zranění (znepokojivá byla spíš úroveň pracovní morálky – pozn.red.). Bylo mi jich líto, ale co už s tím.

                                                                                                       Hagin

Reakce redakce: navzdory vrstvě čerstvého sněhu se z něj nedalo moc stavět, protože přemrzl a stal se sypčím. Proto jsme po čase opustili stavbu klasické pevnosti, na níž vládla málem anarchie, ježto se někteří starší Trapeři rozhodli neplýtvat svými silami na tak ušlechtilé dílo a raději se koulovali, přičemž někdo Thorina omylem praštil do oka a Smíšek schytal koulí též do oka. Kdo seje vítr, sklízí bouři... Nejlepší barikádu v tunelu postavila družina Dundeeho. Tato sněhová zeď čněla skoro dva metry vysoko a do jejích základů byly použity i kameny. Na metrové vlčecí barikádě posléze byly svedeny nejtužší boje.

5.den

Dnes jsem měl službu. Pěkná otrava. A ještě k tomu mi Čik dělal naschvály. Je to pěknej vykuk. Po snídani jsem si stěžoval, že si skoro nikdo neumil hrnek, a Čik mi proto po večeři nachystal překvápko. On sám tam nanosil spoustu hrnků a nechal nás je všechny umít (to byla karma - za ten pravopis; pozn.red.). A ještě se mi vysmál. Naštěstí na oběd jme byli na výpravě, tak jsem aspoň po obědě nemusel umívat. Jak už jsem naznačil, tak jsme klasicky po nějakých ranních povinostech vyrazili na výpravu. Byla nudná skoro jako každá jiná. Pořád jen chození a žádné hry. No vlastně jedna byla (co trvala přes hodinu na skalnatém vrcholu kopce v zasněženém lese, to je málo??-pozn. red.). Něco na způsob eskimácké honičky. V lese na sněhu byli vyšlapané cestičky by měli znázorňovat regáli v knihovně a také tam pobíhali namaskovaní rádci, kteří měli vypadat jako knihovníci (příšery z knihovny). Když jsme se dívali knihovníkům do očí, tak nás nesměli zabít. Ale stačilo jen malé mrknutí a už nás zabili. Náš úkol byl najít nějakou zvláštní knihu, jenže ta tam vůbec nebyla (jak to víš? To nevěděl přece nikdo! - pozn.red.). Výhoda byla, že tam byly i nábojnice, které jsme si po najití mohli nechat do celotáborové hry. Bohužel jsem žádné nenašel. Stejně jich tam bylo málo a skoro žádný traper nic nenašel (to je velmi odvážné tvrzení-pozn.red.). To že tam ta kniha nebyla, bylo celkem sklamání, protože jsme zvyklí vyhrávat (takovej je život, chlapče-pozn.red.). Po skončení hry jsme se začli vracet na chatu a měli jsme být obezřetní, protože nás po cestě ještě mohli přepadnout. Bylo to tak jsem očekával. Nikdo nás nepřepad. V klidu, i když zmožení, jsme se vrátili na chatu a dali si sušit věci. Pak jsem zjistil úžasnou věc. Bude se hrát turnaj v ping-pongu. Hrála se čtyřhra a já byl s Bergilem. S pomocí mých geniálních pingových a pongových znalostí jsme skončili na 1-2 místě spolu s Lišákem a Cheprem. Bylo to super. Konečně nějaká zábava!

                                                                                      Hagin

Reakce redakce: Na Haginovy sebevědomé výroky jsme si již v redakci zvykli. Je nám líto, že si hru tolik neužil, to taková vlčata pobíhala po knihovně a sbírala kdejakou stránku ze starých knih či nábojnici. Viktor s Filipem H. málem skončili v drápech knihovníků, kdyby je Mělnik za ruce nohy nevytáhl ven z místnosti. Onou hledanou knihou byl třetí, poslední, černý foliant, zvaný Budoucnost. Kdo jej získá, dozví se osud světa. Sami bráhmani nevědí, zdali taková kniha existuje. To, že jsme ji nenašli (navíc zatlačeni rozzuřenými knihovníky), nic neznamenalo. Možná kluci hledali něco jiného, když v hlášeních jmenovali ,,Černý furyant“  a podobně… Hodnocení: 80%.

6.den

Včera, tedy dne 3.3., jsme byli probuzeni Darwinem. Poté byla rozcvička a hygiena. Už od předchozího dne jsem věděl, že bude nějaká výprava a to se nakonec i vyplnilo. Popravdě se mi nechtělo, ale o tom až později. Po hygieně byla snídaně, na kterou byli pšeničné vločky. Na můj vkus tam bylo moc rozinek (příště musíš upozornit-pozn.red.). Poté bylo čtení, které bylo strašně dlouhé (to bylo ještě před snídaní). Jak jsme dojedli snídani, tak za námi přišel někdo z vedení, že se Lee ztratil. Měli jsme ho najít pomocí šifer. Zabralo nám to asi 3 hodiny a moje touha, že nebude výprava, se vyplňovala.

V šifrách nám vyšlo, že se Lee nachází v prádelně, a tak jsme tam šli. Když jsme tam došli, tak jsme to otevřeli a z tama vystoupil nějakej kněz, kterej uctíval nějakýho červa a mluvil ať v něj věříme a uctíváme ho. Jak ho Arťom picnul, tak nám řekl, že se máme sbalit na jednodenní výpravu a že venku budeme až do večera. Já jsem si zapomněl na návleky a měl jsem mokro v botech. Šli jsme přes Čertovy kazatelny, kde jsem si dělal srandu z Hora a myslím že Smíška, že Dundeemu z té rozhlídky spadl mobil a oni tomu uvěřili. Tam jsme si dali i oběd. Potom jsme došli na místo, kde měli být bomby a taky tam byli. Poté jsme šli do chaty, kde byla večeře, na kterou byla koprová polévka s brgulem. Jak jsme dovečeřeli, tak byla hygiena a šlo se na povrch, kde jsem byl strašně rychle chycenej, ale taky byl čas 1:20. Potom byla večerka a šlo se spát.

                                                                                   Thorin

Reakce redakce: Tentokrát na Thorina trošku slabší příspěvek, nicméně správně zaznamenaný a díky všem splněným parametrům hodnocen 100%. Lee byl unesen Dětmi Červa, které žijí v odlehlých tunelech za závalem na stanici Kyjevskaja. Onen kněz byl vykonavatelem vůle Velkého červa. Arťom ho musel v sebeobraně zastřelit. Ještě přidáváme opět Kanův poutavý popis ,,povrchu“:

,,…A zase je tu povrch. Ti přede mnou vybíhají strachy bez sebe. Někteří něco nacházejí a někteří tam nejsou ani 30 sekund. Jdu třetí, asi 4.krát se ujišťuji, že opravdu jdu jako první. ,,Tak a je to tady“, myslím si a zároveň vbíhám do místnosti. Vidím, jak se něco hýbe u sloupu, jdu tam a v mžiku na mě letí prostěradlo nebo co. Kdybych nevěděl, že tam něco je, tak se podělám strachy. Probíhám dál a vybíhají (oprava – vycházejí) dvě postavy. Beru první věc, co je u mě a prohlížím, jestli to není nějaká zbytečnost (,,a jé optika“, myslím si), nemám čas na bližší prozkoumání, neboť dvě zahalené postavy se ke mně blíží, obíhám je, už jsem u dveří, když v tom mě něco chytí. Myslel jsem si, že je po mě...

7.den

Tento zápis je ze dne 3.3.2016 (2033). Předposlední den tábora. Den začal asi v 6 hodin zbuzením Spoka a on nám řekl, že se máme zbalit na výpravu. Já jsem si nejdříve myslel, že je noční hra a že je nějak 3 hodiny ráno. Takže když nám to řekl, tak jsem byl asi do 20 minut hotovej a měl jsem baťoh s Haginem a šli jsme na autobus. Přesedali jsme v Uhelné a vystupovali jsme v Žulové. Já jsem si myslel, že půjdeme nějak dlouho a Datel nám řekl, že půjdeme asi 24 km. Ze Žulové jsme šli do strašnýho kopce na Špičák. Tam byl Cahir a u něj byla něco jako rubikova kostka (to se ho potom zeptejte, mě se to nechce vyprávět.) Potom to byla pohoda. Šli jsme po různých kontrolách a skupinka, kde byl Itchy, tak nám skrývali značky. Potom jsme si dali oběd, na který byl chleba s výbornou pomazánkou. Jak jsme měli jít za Astapem, tak jsme skoro dohnali Dundeeho skupinku. Šakal nám řekl, jestli jsme už byli na kopci, na kterej my jsme crosli (?-pozn.red.). Datel tomu uvěřil a šel se tam podívat. On (Astap-pozn.red.) tam nebyl a my jsme začali nadávat. Jak jsme došli do chaty, tak jsem měl úplně promočený boty. Šakal se naší skupince omluvil a jak jsem na začátku tohohle zápisu psal, že jsem se obával, kolik půjdem km. Mě to připadlo jako 10 km a uteklo to strašně rychle. Potom jsme se převlíkli a psali jsme zápisy. Potom byla večeře, na kterou byla květákovka a vepřoknedlozelo. Bylo to výborné. Už se těším domů.

                                                   Thorin

Reakce redakce: navzdory poměrně dlouhé trase přišli všichni poměrně brzo a celý den se nesl v pohodovém duchu, dokonce odpoledne i zasvitlo slunce. Trapeři při cestě ze Žulové na Špičák překonali převýšení 550 m na necelých 8 km, čili zvládli horskou túru bez problémů. Z těch našich chlapců přece jen něco bude. Hodnocení Thorinova zápisu: 80%. Ještě dodáváme Kanův výčet kontrol a aktivit na nich:

Cahir – hra, kde se snažíte naskládat 6 různě barevných kamenů podle předlohy

Rick – kimovka, 24 věcí, zakryté šátkem se odkrií (!!!-pozn.red.) a my si musíme zapamatovat co nejvíc věcí, které pak napíšeme na papír

Vuk – ten nám ukázal situaci ze zdravovědy a my měli na výběr ze 3 možností

Darwin – azbukou napsané vysvětlivky ke kterým jsme měli přiřadit odpovídající značky

Astap – na A4 napsaná písmena máme přepsat na svůj, za každou chybu + 10 sec

Čik – co nejpřesněji překreslit plánek vzdálený asi 10 metrů od místa překreslování, k plánku může vždy jen jeden.

Vlčata měla kontroly u Leeho na Čertových kazatelnách (co tam bylo?), u Čika pod Dubovým vrchem (?), dodatečně u Darwina mapové značky v azbuce; následující kontroly byly společně s Trapery. Vlčata ušla 15 km.

 8.den

Všechno jednou začíná, všechno jednou končí. I náš krásný zimní tábor musel jednou skončit. Museli jsme se chtě nechtě rozloučit s krásnou zimní přírodou, lesním světem pokrývajícím strmé skalnaté svahy hor i jejich plochá temena, tichá zákoutí zurčících potůčků mezi kameny a kapradinami, zaváté louky s prastarými lipami i zapadlými horskými vesničkami. Z pohledu vedení je poslední den vždy poněkud zneklidňujícím, protože kromě starostí, aby se sbalili borci, je třeba také poklidit chatu, což obvykle není úkol na hodinu. Letos se však vše až překvapivě dobře zdařilo. Vlčata se zdárně sbalila a dokonce téměř bezchybně zametla podlahu ve svém pokoji, což obnášelo několik lopatek smetí, jehličí a písku. Trapeři se postarali o vymetení a vytření chodeb. Poslední služba uvedla kuchyň do uspokojivého stavu. Když nám po práci zbyla necelá hodina do odchodu, vyhlásili jsme se Spokem bodování tábora. U Vlčat jej vyhrála družina Strážci posledního plamene a v jednotlivcích její člen Filip O. Mezi Trapery se vyšvihla na zlatou příčku družina Bistro u Mongola a mezi jednotlivci opět její člen Chepru. Zlepšit si své bodování umožňovalo klukům také psaní hlášení. Někteří se rozhodli pilně jej zpracovat, někteří ne, což se na celkovém hodnocení jednotlivců nakonec projevilo. Samostatnou cenu za nejlepšího kronikáře s celkovým ziskem 62 bodů (úspěšnost 88,5%) obdržel Thorin. Po rozdání cen, různých zbylých materiálů a jídla na cestu jsme přesně v poledne vyrazili na cestu domů, na VDNCH (však vy víte, kam). Kupodivu nezbyly skoro žádné věci do bazaru a na vlak jsme dorazili s půlhodinovým předstihem. Cesta zpět nebyla ani tak smutná, protože bylo teplo a svítilo slunce. Čistá voda v potoku šuměla a hučela pod skalkami, ptáčci prozpěvovali a vůbec panovala radostná, bezstarostná nálada. V malém motoráčku nás bylo záhy plno, ale seděli jsme všichni. Rozhodli jsme se naobědvat se, takže se začaly krájet chleby, takové drolivé, měkké bochníky. Zanedlouho nás průvodčí přátelsky upozornil, ať po sobě zameteme sedadla. Vskutku byl vlak zadroben, že by zde hejno slepic den vyžilo. Ve vlaku z Lipové-lázní jsme opět krásně a pohodlně seděli, což se ukázalo obrovskou výhodou, protože kdo přistoupil od té chvíle později, měl jen malou šanci, že bude sedět. V Ramzové se do vlaku nahrnulo množství lyžařů (pánové v černých a šedých barvách, dámy v růžové) a od té doby byl vlak téměř zcela plný. V Olomouci přistoupila skupina pionýrů, na jejichž účet jsme se po zbytek cesty velice bavili. Na srazu jsme dojaté hochy předali rodičům a tím další zimní tábor nadobro skončil.

                                                                                                          Darwin

Reakce redakce: rozhodli jsme se cenzurovat pasáž o tom zábavě na účet pionýrské skupiny. Způsob tohoto humoru zdál se nám poněkud hrubý a navíc by mohl narušit naše vztahy se sovětským…é pardon demokratickým Ruskem. S pozdravem, vaše redakce.