Tábor byl inspirován knihou Egypťan Sinuhet finského spisovatele Mika Waltariho. Kniha je ceněná nejen po literární stránce, ale i po stránce historické. Přestože je Sinuhet smyšlená postava, zasadil jej autor do skutečných historických událostí – sám si je domýšlí jen v případě, kdy chybí dostatek historických údajů.

Vše se odehrálo ve 2. tisíciletí př. n. l. a do té doby, než byl archeology objeven Achetaton, historikové ani nevěděli o existenci Achnatonova období, protože Haremheb se prohlásil za přímého následovníka Amenhotepa III. a všechny doklady o faraónech (Achnaton, Smenchkare, Tutanchamon, Aj II. – toho jsme na táboře vynechali), kteří vládli mezi ním a Amenhotepem III., nechal vymazat (možná proto, aby se zapomnělo na toto, pro Egypt těžké, období).

Děj byl značně zjednodušen a my jsme tak mohli na táboře proletět několik desetiletí – od Achnatonovy náboženské reformy až po Haremhebovo vítězství nad Chetity. O příčinách náboženské reformy se dosud vedou spory. Podle historiků byla připravována již za života Amenhotepa III. V knize si Achnaton reformu přeje z čistě duchovních důvodů, zatímco jeho okolí ji podporuje, aby se omezila moc Amonova kultu a vrátila se (i s majetkem Amonových kněží) do rukou faraóna. Historikové dodnes spekulují, jestli Achnaton reformu provedl spíše z mocenských nebo jen z čistě náboženských důvodů.