Tento článek má být o tom, co se v Tibetu stalo. Někteří z vás (zvláště ti co byli na vlčáckém táboře) to asi ví, ale i přesto o tom napíši pár řádek.

Napřed něco o tom, kde Tibet leží. Tibet, všeobecně nazývaný „střecha světa“, leží v samém srdci Asie. Z hlediska životního prostředí je to jedna z nejkrásnějších oblastí na světě. Leží severně od Indie, Nepálu, Bhútánu a Barmy, západně od Číny a jižně od Východního Turkmenistanu. Jeho celkova rozloha je 2,5 miliónu km² (pro představu ČR má necelých 79 000 km²). Průměrná nadmořská výška Tibetu je 3650 metrů. Nejvyšší hora je Čomolungma, se svými 8848 m n. m. (nám je známá spíše jako Mt. Everest).

Nyní bych rád zmínil alespoň jednu událost z historie. V roce 821 uzavřely Čína a Tibet dohodu, která je dodnes vytesána do sloupu před katedrálou Jokhan v tibetském hlavním městě Lhase. Píše se v ní: „Nechť zůstanou zachovány současné hranice mezi Tibetem a Čínou, nechť jeden nikdy neobsadí území druhého … Tibeťané budou šťastni v Tibetu a Číňané v Číně.“

A nyní konečně k novodobé historii – v roce 1949 vstoupila Čínská lidová osvobozenecká armáda do Tibetu, kde porazila malou a nedostatečně připravenou tibetskou armádu v bitvě u Čhamdu (hlavní město východního Tibetu) – 40 000 Číňanů tu porazilo 8 000 Tibeťanů, čínská armáda obsadila polovinu země a v květnu 1951 vnutila se zbraní v ruce tibetské vládě Sedmnáctibodovou smlouvu o tzv. mírovém osvobození Tibetu od krutovlády dalajlámy. Čína si dělá na Tibet nárok, říká, že Tibeťané jsou jednou z pěti čínských ras a že se Tibet stal součástí Číny již před sedmi sty lety. Pravdou je však jen to, že ve 13. století byl Tibet součástí velké mongolské říše (to tehdy byla velká část asijských zemí – i my dnes známe jméno vládce této říše, Čingischána) a v 18. století udržoval Tibet vztahy s čínskou dynastií mandžuských císařů. Tibet však nebyl nikdy včleněn do Číny ani do žádné jiné země.

Nenásilné protesty Tibeťanů proti obsazení země vyústily 10. března 1959 ve velké povstání ve Lhase (10. březen je dnes pro Tibeťany něco jako 21. srpen 1968 pro nás a mnoho institucí – jako např. některé radnice – v mnoha zemích světa – i u nás – vyvěšuje každoročně tento den tibetskou vlajku jako podporu Tibetu). Čína na povstání odpověděla bombardováním města a jen v okolí Lhasy zahynulo 87 000 lidí. Jeho Svatost 14. dalajláma (Dalaljlámové vládli Tibetu od roku 1642) a dalších asi 80 000 Tibeťanů uprchlo do Indie, tam byla ustanovena tibetská exilová vláda – v Indii je dodnes. Dalajláma i s vládou sídlí od dubna 1960 v severoindické Dharamsale.

Po téměř padesáti letech je situace v Tibetu katastrofální. 1,2 milionů Tibeťanů bylo popraveno či zemřelo v pracovních táborech. V letech 1966-69 začíná tzv. Čínská kulturní revoluce, kdy rudé gardy ničí; tibetské chrámy a kláštery, terorizují a zabíjejí Tibeťany. Mučení není výjimkou. Mnoho Tibeťanů se pokusilo uprchnout ze země, ne všem se to podařilo bez ztráty života. Z původních 6259 klášterů, v nichž žilo téměř 600 000 mnichů a jeptišek, zůstalo pouhých 8 a mnichů a jeptišek jen 900. Jakékoliv projevy tibetského národního cítění (jako např. tradiční oblečení) či náboženské víry (nošení růžence, hlasité modlení, …) byly vyhlášey za vlastizrádné a jsou trestány smrtí či vězením. Jsou tu hrubě porušována lidská práva. Důsledkem toho všeho je, že je tibetská kultura na pokraji zániku.

Dalším tahem Číny, jak ovládnout Tibet, bylo masové přemisťování Číňanů do Tibetu – v současné době jich tu žije již 7,5 milionu (i přesto, že je až 4x nákladnější žít v Tibetu než v Číně). Tibeťanů je jen 6 milionů, a tak se původní obyvatelstvo stalo menšinou ve vlastní zemi. Přibližně 130&#thinsp;000 Tibeťanů dnes žije v exilu – většinou v Indii a Nepálu. Několik tisíc je jich např. i v USA (4000) a Švýcarsku (2000). Během čínské nadvlády nad Tibetem došlo nejen k ničení kultury, ale i k devastaci životního prostředí a přírody. Dochází tu k systematickému mýcení lesů, v některých provinciích bylo vykáceno již 70% porostu – to způsobuje velké eroze a odplavování orné půdy, tím se zhoršují podmínky pro pěstování plodin a tím se zhoršují i životní podmínky. Protože tu pramení spousta velkých asijských řek, má toto počínání vliv i na země za hranicemi Tibetu, příkladem jsou například záplavy v Bangladéši. Dalším problémem je velkoplošné dolování nerostných surovin a velké lovení divoké zvěře. Problémem je i čínská vojenská přítomnost v Tibetu – odhaduje se asi na 300 až 500 tisíc mužů. Tibet je používán jako skladiště jaderného odpadu, zkušebna jaderných a chemických zbraní, jsou tu rozmístěny tajné radarové stanice, vojenská letiště, mezikontinentální rakety a další nebezpečné zbraně.

A co vztah ČR a Tibetu? V roce 1990 dalajláma navštívil Československo, pozval ho prezident Václav Havel. Poté se dalajláma dvakrát zúčastnil pražského Fóra 2000, jeho poslední návštěva skončila před několika týdny. V březnu 98 přijal parlament ČR rezoluci k porušování lidských práv v Tibetu. Existuje u nás několik organizací, které se zabývají tibetskou problematikou – je to např. Nesehnutí, Centrum Potala a Občanské sdružení Lungta, které vydává nezávislý občasník pro věci tibetské – Tibetské listy. Pokud by problematika Tibetu někoho zajímala a chtěl by se o ní dozvědět více (o kultuře, historii, …) doporučuji navštívit na internetu www.lungta.cz. Mnoho organizací ve světě ale i v České republice se dnes snaží za svobodu Tibetu bojovat, upozorňovat veřejnost na porušování lidských práv a ničení tibetské kultury. Jejich cílem je, aby tibetská kultura nezanikla, ale naopak aby se s ní seznámilo co nejvíc lidí, hlavně ale aby jednou Čína uznala právo Tibeťanů na svobodu a vrátila Tibetu jeho dřívější nezávislost. Věřím, že náš tábor k tomu alespoň malinko přispěl. Na závěr ještě úryvek modlitby, kterou pronesl dalajláma při převzetí Nobelovy ceny míru v Oslu 11. prosince 1989: