Každý rodič dítěte, které začne chodit do školy, je postaven před problém, jaký koníček svému dítěti vybrat. Obzvláště děti v první až čtvrté třídě základní školy nechávají tyto starosti na rodičích, na rozdíl od starších, které si už vyberou samy. Nabízí se tedy otázka, jaký kroužek zvolit, když jich je tolik.

Pomineme‑li extrémní přístup, kde má každý den dítě jeden, někdy i dva kroužky, sporty nebo jazyky (z mého dítěte něco bude, když mně se to nepodařilo) a obrácený přístup, kdy je výchova svěřena ulici (ulice si již poradila s nejedním dítětem, tak proč ne s tím mým), nabízí se možnost nějakého jazyka, sportu, hudebky, výtvarného přírodovědného nebo technického kroužku a v neposlední řadě dětského oddílu.

Časová náročnost jednotlivých aktivit je v prvních letech v podstatě stejná, později přichází změna a to hlavně u sportovních aktivit. Jedním z hlavních aspektů sportu je, že uspějí jen ti lepší, ale bohužel pro ty horší jaksi nezbude místo. Navíc problémem bývají stále intenzivnější tréningy, které děti odvedou od běžných sociálních kontaktů mimo sportovní klub. Druhou stinnou stránkou sportu bývá honba za co nejlepšími výkony spojená s různými chemickými vylepšeními těla, kterým se vrcholový sport dnes již nevyhne. Je tedy možná otázka, kdy přijde návrat k rekreačnímu sportu.

Z pohledu budoucího rozvoje je vhodný nějaký kroužek. Jenže úskalím kroužků je jistá specializace v určitém oboru, která nereflektuje nevyhraněnost takto malých dětí. Jinak řečeno, pro menší děti není zrovna nejvhodnější přihlásit je do kurzu programování. U hudebních a výtvarných kroužků bývá situace jednodušší, protože bývají přizpůsobeny věku dítěte a většinou se začíná s obecnější a jednodušší „látkou“, která bude zúročena později. Nicméně opět hlavní nevýhodou je chybějící kontakt s vrstevníky.

Hlavní výhodou dětských oddílů (samozřejmě těch kvalitnějších) je jejich zaměření na všestranný rozvoj dětí, tj. není uzavřen jakékoliv činnosti ať již sportovní, přírodovědné, technické nebo kulturní. Nevýhodou může být, že se většinou jedná o „rekreační“ provozování příslušné činnosti, takže nelze dosáhnout špičkových výsledků.

Z výše uvedeného je jasné, že optimální je kombinace výše zmíněných zájmů. Nicméně u dětí v první a druhé třídě základní školy je členství v dětském oddíle velice prospěšné. Vhodným doplňkem členství v oddíle může být například hra na nějaký nástroj, spojená většinou z hudební naukou, výtvarný nebo taneční kroužek. Jako sportovní vyžití je dobrá volba nějaký rekreační sport. Ze zkušeností je pro děti v první a druhé třídě maximální vytížení tři dny v týdnu. V pozdějších letech (cca v páté třídě) děti samy zjistí, co by je bavilo víc a případně se ve svých zájmech více specializují. Ale to už je jiná kapitola.