Na většině výprav sice chodíváme pěšky, ale jednou za čas se snažíme využít některý jednoduchý dopravní prostředek – ať už to jsou běžky, brusle nebo jízdní kolo. Zima pomalu končí a s ní končí i období pro běžkování, bruslení, sáňkování a bobování a přichází čas vytáhnout na denní světlo zaprášené kolo. Trapeři se mohou těšit na výpravu na kolech na začátku května, Vlčata si nejspíš svoje bicykly užijí v hojné míře na táboře. Abychom však předešli rozbitým kolenům a zničeným kolům, musíme se na jízdu nejprve řádně připravit.

Je samozřejmé, že bychom měli vědět, jaké kolo vlastně máme. Jestli je to kolo silniční, horské nebo nějaké jiné – speciální. Kolik vlastně je na mém kole převodů – 18, 21 nebo 24? Když cestujeme vlakem, je třeba znát výrobní číslo rámu. Zjistíme jej nejčastěji tak, že kolo otočíme vzhůru nohama (kolama), a opíšeme číslice vyražené do rámu.

Co udělat před vyjížďkou

Všem kolizím nejlépe předejdeme tak, že kolo dobře zkontrolujeme ještě doma před vyjížďkou. Nejprve stlačením zjistíme tlak v obou pneumatikách, pokud je v některé málo vzduchu, dofoukneme pumpičkou. Brzdy vyzkoušíme tak, že kolo uchopíme za řídítka, zmáčkneme brzdy a tlačíme dopředu. Pokud se kolo rozjede, brzdy nejsou v pořádku. Sevřením předního kola mezi koleny a současným otáčením řídítek zjistíme spolehlivost řízení. Pokud se řídítka protáčí, je třeba je dotáhnout. Zkontrolujeme dotažení paprsků a roztočením kola se přesvědčíme, že nemá osmu. Pokud kolo není čisté, je třeba jej umýt, pokud nejsou všechny potřebné součástky promazány, je potřeba tak učinit. O tom, že mít kolo před vyjížďkou v dobrém technickém stavu se rozhodně vyplatí, vás jistě přesvědčí přiložená veselá historka od známého českého dobrodruha Johnyho Vlasáka.

Co si vzít s sebou

Na cyklistické vyjížďce se snadno přihodí nějaká nepříjemnost a úspěšná oprava velmi záleží na tom, jaké nářadí a pomůcky jsme si vzali s sebou. Proto je třeba vždy si s sebou vzít pumpičku, pomůcky k lepení duše (případně náhradní duši), šroubovák, klíče a imbusy správné velikosti (podle velikosti šroubů na kole) a na delší cestu olej na mazání. Další nejdůležitější pomůcky jsou centrovací klíč a nýtovač řetězu. Úspěšnost opravy samozřejmě závisí také na tom, jak umíš s těmito pomůckami zacházet a jestli víš, co vlastně spravovat. Když však budeš mít s sebou nářadí, můžeš se zeptat někoho staršího a poprosit ho o pomoc.

Brašny a nosič

Pokud jedeme například na výpravu na kolech, je samozřejmě nutné vzít s sebou potřebné vybavení (na noc, jídlo, atd). Jízda na kole s batohem však není vhodná, a to hlavně proto, že hned po dvaceti metrech jízdy by tě začaly bolet záda. Proto na cyklistických výpravách ukládáme všechny věci do brašen, které pomocí nosiče připevníme přímo na kolo, a to nám po celou cestu všechny věci veze samo. Nejčastěji se používá nosič na zadním kole. Při balení věcí do brašen dbáme na to, aby byly obě brašny stejně těžké (abychom „nenapadali“ na jednu stranu) a aby brašny byly dostatečně vzadu, abychom do nich nekopali nohama při šlapání.

Jak zalepit duši

Jednou za čas píchne asi každý. Co udělat, abychom nemuseli těch patnáct kilometrů pěšky vedle kola? Nejprve odděláme kolo od rámu a sundáme pomocí špachtlí plášť (pneumatiku) píchnutého kola. Pokud nemáme špachtle, pomůžeme si šroubovákem – ale pozor! Šroubovákem můžeme nadělat víc škody než užitku, proto velmi opatrně. Z pláště vyndáme duši a buď pod vodou nebo pomocí sluchu najdeme díru. Podle návodu na lepící soupravě zalepíme duši a ještě, než vrátíme duši do pláště, se přesvědčíme, že to, co nám protrhlo duši (například kousek skla) nezůstalo v plášti zachyceno. Potom už jen opačným způsobem navlékneme plášť s duší na kolo a kolo zasadíme do rámu. Kolo pečlivě utáhneme a zkontrolujeme činnost brzd.

Jak se brzdí do kopce

Pro výstup do sedla jsem zvolil pravou, méně frekventovanou silničku. Byla zatraceně strmá. Docela jsem se unavil, než jsem svůj stroj vytlačil nahoru. V hlubokém údolí vlevo pod cestou mají ještě leden a vane sem mráz. Tak honem do nížiny. Můj bicykl měl však tak mizerné brzdy, že jsem musel někdy trapně scházet pěšky. Při jízdě ze strmějších kopců jsem totiž mohl mačkat brzdy, jak to šlo nejvíc, ale zabránit Velamosce, aby se nerozjížděla rychleji a rychleji, se mi nepodařilo. Gumové špalíky se na hezky, leč nevhodně tvarovaných ráfcích vůbec nechytaly. Po několika kopcích jsem vystihl, jak na to. Příslušnými šroubky jsem našponoval brzdová lanka, až čelisti třely o ráfek. Páčky brzd jsem pak jen lehce dráždil a jel přesně tak rychle, jek jsem si přál. Nepříjemné bylo, když jsem po dlouhém sjezdu na brzdy zapomněl. To jsem pak brzdil i do kopce.

úryvek z knihy Vandry s Bejkem od Johnyho Vlasáka