Ráno jsme naštěstí jen chvilku stepovali na vymrzlým chodníku a radši šli zasednout do zahřátýho vlaku, kterej stejně přistavili s patnáctiminutovou sekerou. Zanedlouho jsme vyskočili v Břeclavi a proklestili si cestu ke Kančí oboře. Vevnitř bylo úctyhodných 22°C. Tož jsme se samozřejmě museli zahřát, posilnit, sbalit a upalovat ven. Soncna rumplovala, až se jí dělaly knedle za ušima, a nám bylo dobře. Tedy až do chvíle, kdy jsme zjistili, že jsme v rezervaci kmene Huronů. Ne proto, že by nás nevítali, ale proto, že měli hlad a my byli čerství a silní muži. Poradili nám, kde se vyskytuje sobí stádo. Ozbrojeni až po uši se kluci vydali zavátým lesem nahánět nicnetušící soby. Hlídaly je dva největší kusy stáda – sobi Olof a Palme. Olof už dlouho neměl lišejníky, proto se trochu unáhlil a pár lovců nabral na rohy jen tak, ze srandy. Však se taky Palme musel opřít o strom, aby nespadl smíchem na zem (a tam by ho lovci dodělali). Konflikt „tělo na tělo“ se sobem zažil jen jeden lovec (ale spíš to byl konflikt „tělo na pařez a tělo“). Chudáci sobi to schytali všici včetně těch dvou největších. Olofa chytil Vojta K. a Palmeho, prchajícího jak stádo (a to byl jen jeden), zase Tonda. Oba se na sebe rezignovaně podívali a nechali se… no, to si domyslete. V tajze se vyskytlo také množství zábavných věcí – do zamrzlých ramen jsme házeli velký kusy ledovky nebo jsme zkoušeli jejich tloušťku. Led měl přes 10 čísel. Na hromadě štěrku (dostatečně zahalené sněhem) jsme si zase zahráli na „Revoluční pahorek“, kdy se snažili dělníci a rolníci svrhnout dva tlustý buržousty. Těm se s pomocí armády podařilo útoky odrazit, byli pak ale zrádně svrženi. Za chvíli se zase snažili pod hesly beztřídní společnosti a socialismu pro všechny odstranit pravicové oportunisty a… no, co bych vám povídal. Když jsme se vrátili, uvařili jsme si večeři – lahodné těstoviny s hráškem, uzeninou, 16 stroužky česneku, kečupem a sýrem. Po té česnekové bombě jsme byli prostě k zulíbání. Večerní program pak ukázal překvapivé kvality našich hochů v umění luštění šifer. Všichni zúčastnění závodu mají splněné šifry do zkoušky Modré pero. Za ulovené soby si pak kluci ve výkupně mohli rovnou koupit potraviny, luky, šípy, boty a rukavice. Krátký fotbálek na chodbě nás pak unavil a odsunul přímo do postele.

Další den nás přivítal vstávajícím sluncem a teplotou -14°C. K snídani si kluci šli ulovit pár sobů, protože taková sobí kýta na snídani, to je bašta pro správnýho lovce. Ještě jsme pak šli projít po lužním lese, kde jsme měli několik disciplín v přelézání kmenů, stromů a nakonec ve stopování pronásledované skupiny. Po obědě jsme se akorát sbalili a odpluli na nádraží, kde jsme si zahráli inteligenenčku a nastoupili do vlaku, který nás dovezl do náruče maminek.