Jednoho krásného dne, kdy jsme přemítali kam by se dalo jet na kola, Aleš poznamenal, že kdosi kdysi kdesi říkal, že na Schneeberhu je to super a že je to ideální místo na výlet. A tak jsme se v polovině října vydali na cykloakci, která by se dala spíš nazvat výlet s kolem než výlet na kolech.

Podzimní akce mají jedno velké plus a to je barevnost stromů. O zmiňovaném víkendu navíc podpořená velmi kvalitním počasím.

Vyjeli jsme v pátek večer a cca o půlnoci dojeli na tábožiště mezi Schneebergem a Raxama. Je to v podstatě takové malé parkoviště u silnice, nicméně se záchody a tekoucí teplou vodou za tu nejlepší cenu. A protože to nevypadalo na déšť, uložili jsme se se spoustou lezců z Čech, Slovenska, Maďarska a Polska ke spánku jen tak na zem.

Ráno jsme naplánovali trasu. Nakonec ji Aleš se Sokolem po domluvě zkrátili. Znamenalo to, že po asi 500 metrech jsme kola naložili na ramena a šli nahoru čtyřkilometrový výstup. Nicméně po něm následovala ta lepší část dne a to několikakilometrová cesta po vrstevnici s ideálním povrchem.

Další část výstupu byla opět s vynáškou kola. Došli jsme tak až na konečnou zubačky a pak zase pokračovali na kolech. Poslední etapu (cca 10 minut pěšky) jsme už kola netáhli (teda až na Sokola) a to hlavně z důvodu velmi silného větru .

Následoval sjezd provázený několika defekty a závěrečnou noční projížďkou, která naštěstí dopadla bez jakýchkoliv střetů.

Druhý den jsme vyjeli na tzv. výlet pro kardiaky, tj. cca 4 hodiny výšlap nahoru po pěkné cestě a 25 minut sjezd toho samého dolů. Nicméně i přes takto nenáročný program byla cesta víc než zajímavá, nejen díky dlouhému sjezdu ale i díky výhledum na Schneeberg. Protože Sokol potřeboval být v osm v Brně, ve čtyři odpoledne jsme navěsili kola na nosiče a vydali se směrem na sever domů.