Na počátku bylo slovo: „Oddíl.“ Ale co pro nás znamená? Co nás tu drží, přestože je dnes plno věcí a činností, které bychom mohli dělat? S podobnou otázkou („Jaký je pro Vás největší poklad v oddíle?“) jsem oslovil plno různých lidí v okruhu rádců a starších a zadal jim napsat kratičký slohový útvar. Bohužel výtvorů je jaksi poskrovnu a dalo by se za ně platit zlatem. Doufám však, že zde po nějaké době přibudou další, nejen od našich rádců. A nyní, bez zbytečného mluvení, psaní a podobných nepřístojností, se konečně, přese všechny překážky, jichž nebylo pomálu a dokázaly nám znepříjemnit čtení tohoto dokumentu, dostáváme k oněm slíbeným výtvorům:
Ged
Několikrát jsem přemýšlel: Co je ten největší poklad, který náš oddíl skrývá? Je to schopnost postavit teepee? Nebo uvařit si večeři?
Myslím, že kluci, i ti malí, se u nás učí hlavně zodpovědnosti. Ať už se jedná jen o nějakou roli ve hře nebo zajištění spaní mimo tábor, je zde vždy i jejich rozhodnutí, co dál. Nejen že se zodpovědnosti naučí, ale hlavně že se k ní dostanou už v poměrně nízkém věku (týká se hlavně Traperů), je velmi důležité. Ve věku kolem těch 12–15 kluci často prochází procesem sebeuvědomění, a zde je kontakt se zodpovědností velkým přínosem. Ví, že někdo věří jim a oni by neměli tuto důvěru zklamat. Uvědomují si, jak je i v životě těžké dělat věci za sebe a nést následky, uvědomují si, že na přátele se mohou spolehnout a naopak. Také si zde plno kamarádů najdou a věřím, že někteří nejsou „jen“ kamarádi v oddíle, ale i mimo něj. A to je podle mě velký poklad.
Duncan
„Největší poklad v oddíle?“ Co to je za hloupost? Ptám se sám sebe… Největší poklad v oddíle… mno, to může být mnoho věcí a také žádná. Tak kupříkladu naše klubovna – to je obrovský, nenahraditelný poklad. A to jak z hlediska zpeněžitelného (v tomto případě to je poklad nahraditelný) tak i z jakéhosi hlediska hlubšího, mnohem hlubšího než z hlediska finančního. Kolik jsme toho v naší klubovně zažili? Kolik radostí (na schůzkách) a strastí (na radách) jsme zažili? Oh, těch bylo, je a ještě bude…
Ale to jsem se moc rozepsal o klubovně. Jsou tu také další poklady, menší i větší. Jedním z nich, z těch větších pokladů, jsou podle mě rádci. Bez nich by oddíl nemohl fungovat, že? „Ale oddíl by nemohl též fungovat bez náčelníka, hospodáře, šéfa střediska atd.!“ namítne někdo. Ano… nu, to jsou takové další poklady oddílu…
Jako další poklad bych mohl zmínit třeba tábor. To je obrovský poklad sám o sobě. Je to pokladnice plná zkušeností a zážitků, strastí a kamarádství, pokory i odříkání, ale i radostí a pochopení.
Ale co je podle mě ten úplně největší Poklad s velkým P? Takový Poklad, že by bez něj byla činnost oddílu úplně zbytečná? Že by bez něj nemohl oddíl vůbec fungovat a neměl by ani smysl? Takový Poklad, kterého je vždycky nedostatek? Tak takový Poklad, zcela nezbytný poklad každého oddílu, jsou členové.
Dodatek: A další poklad je třeba Ged, který nás nutí psát tyhle články.
Awasin
Náš oddíl určitě není nejlepší, možná není ani skvělý. Někteří dokonce říkají, že dřív to bylo lepší a teď už to není ono. Jsou jistě oddíly, které fungují líp, mají lepší vedení, program, víc členů a já nevím co všechno. Dost lidí dnes dokonce řekne, že skautský oddíl je vlastně k ničemu. Přesto jsou tu pořád lidi, kteří se snaží oddíl činit lepším nebo aspoň udržet při životě (i to je dost). Pořád se k němu hlásí a záleží jim na něm. Mají radost z každého úspěchu a potěší je dobré slovo od rodičů, členů či starších. Oddíl je jedna z věcí, na kterých mi záleží, má nějaký smysl. Není to zábava, konzum, pohoda, free, cool, a možná ani in. Věci, na kterých mi záleží jsou vzácné a přinášejí dlouhodobou radost a smysl do našich všedních, krátkých, pomíjivých životů. Hawk.