Je to poprvé, co jedeme někam podruhé. [Awasin]
Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že Norsko se stalo cílem naší letní prázdninové akce již před několika lety. Ale protože Awasin letos vyrážel do Bolívie, rozhodli jsme se udělat soft akci pro manželky, aby nám nemohly celý rok vyčítat, že je nikam nevezmem. Pravda je ale taková, že jsme i my chtěli jet na nějakou bezproblémovou akci, jako nadechnutí před dalšími zážitky z exotických krajin, do kterých jistě zavítáme.
Celé plánování akce bylo provedeno v klubovně, kde jsme se sešli nad mapami a fotografiemi. Řešilo se v podstatě jediné dilema, a to jestli pojedeme na sever nebo ne. Ostatní bylo jasné, jedou dvě auta, v jednom Awasin, Mazla, Thufir, Shorty a Kapka a v druhém Zuzka, Logan, Včelka a Medvídek. Cesta povede přes Německo a Švédsko, pojedeme trajektem ze Sasnitzu (nejlevnější cesta do Norska). Pod vlivem fotografií jsme se rozhodli pro delší cestu, tj. až za polární kruh. Nakonec se ještě změnil počet účastníků, protože se k nám přidala Liška s Petrem, kteří nás dohonili a pak se od nás odpojili před koncem akce.
Hned v úvodu jsme zahájili soutěž o tragéda akce tím, že jsme se vraceli téměř od hranic s Německem zpět pro pasy a doklady od auta. Druhé, bezproblémové auto jsme dohonili až ve Švédsku a odtud pokračovali dál na sever.
Zdlouhavou cestu trvající dva dny uzavřel přejezd polárního kruhu a příjezd za svítání (ve dvě hodiny ráno) na nástupní místo národního parku Rago.
Po krátkém spánku u silnice jsme zahájili putování po horách. První den nás přivítalo nádherné počasí, které ovšem trvalo jen jeden den. Zbytek akce víceméně byl až na výjimky ve znamení severského počasí. Nicméně nepřízeň počasí patří k Norsku. Ale ani déšť neubral Ragu nic na jeho kouzlu, spíš naopak podpořil jeho severský ráz.
V Ragu nás čekala spousta vodopádů, bažin a hlavně krajiny za polárním kruhem. Přestože jsme vycházeli od moře, stromy zmizely už v 500 metrech a čekal nás jen mech a lišejník. Na zpáteční cestě jsme přespali v legendární chatě, která je zadarmo, a proto se v ní ubytovávají všichni Češi.
Dalším parkem, který jsme na naší cestě navštívili byl národní park Junkersdalen. Jeho hlavní předností bylo to, že byl absolutně liduprázdný, ale je pravda, že to možná bylo tím, že jsme si nevybrali cestu kolem nejznámější hory, u které se asi případní turisté soustředí. Cesta nás zavedla k obrovskému jezeru, na jehož břehu jsme konečně po několika dnech uviděli opět sluníčko.
Další dva dny jsme šli přes hřeben do vedlejšího údolí a pak po zrušené cestě zpět k autům. Čekalo nás několik brodění a jeden „dramatický“ skok přes potok. Jedno z největších pozitiv byla naprostá liduprázdnost, možná taky proto, že jsme se vyhnuli nejnavštěvovanější hoře tohoto „neznámého“ národního parku.
U aut nás potom čekala motovložka v podobě výměny kol na obou autech, takže zbytek akce jsme odjeli na rezervách. Po přesunu nás čekal krátký výlet k ledovci Svartisen ve stejnojmenném národním parku. Protože jsme se nenechali zlákat cedulí, která i v češtině nabádala k použití lodě na přeplavbu jezera, trvala nám chůze k ledovci o 30 minut déle než lodí :-). U ledovce se pak Thufir dožadoval neustále Mochita, neboť zařídil led a ostatní ingredience vyžadoval od Včelky. Po tomto odpočinkovém dni následoval přesun na jih do Trodhaimu, kde jsme prohlídli město a pokračovali do nejznámějšího a nejvyššího národního parku Norska – Jotunheimenu.
Zaparkovali jsme u chaty Spitterstulen a druhý den ráno se vydali na čtyřdenní přechod, který vedl kolem jezera Gjende zpět ke Spitterstulenu. Překvapivě v tomto národním parku, který se v překladu jmenuje Domov obrů, na nás přišlo opět klasické norské počasí, takže jsme většinu doby nic neviděli, byli jsme mokří a byla nám zima. Prostě nádherný hory. Ale je pravda, že i to málo z jezera Gjende, co jsme zahlédli stálo za to.
Nakonec jsme ale prošli v podstatě celou trasu. Zajímavostí bylo, že jsme na horách nebyli jediní, v takovém počasí by v Alpách nebyla ani noha. Možná jsou Norové otužilejší nebo zvyklejší.
Po vysušení během přesunu jsme navštívili poslední atrakci, a to je Trolltunga. Jedná se o skalní výběžek, kde vznikají nádherné fotky (například tato Awasinova). Celkem jsme tady strávili dva dny a pak pokračovali přes největší norský dřevěný kostel do Osla.
V Oslu už pak jen prohlídka Frama a Kon‑Tiky, Národní galerie a dle Awasina ústředního hřbitova v podání soch Gustava Vigelanda. Oproti roku 2000 se Oslo obešlo bez noci na vrakovišti, protože nám auto neodtáhli. A pak už jen cesta opačným směrem do Brna.
Závěrem snad jen, že do Norska se dá jezdit pořád, je to blízko, nejsou problémy se spaním v přírodě a hory jsou nádherné a neomrzí se, i když někam jedete podruhé, protože je většinou díky špatnému počasí stejně nevidíte. Ale určitě je to jedna z nejlepších možností kam jet v létě v Evropě.
Technické informace
Účast: Awasin, Mazla, Thufir, Kapka, Shorty, Logan, Zuzka, Včelka, Liška, Petr, Medvídek
Termín: srpen 2006
Cena dopravy: cca 6000,- Kč,
Útrata na místě: asi 200 NOK,
Trajekt: 100 EUR/auto jedna jízda, rezervace možná online na webu společnosti
Internet: Volné WIFI ve městech, Burgerking ap.
Celkové náklady na účastníka: 8300 Kč.