Již v dávných dobách byli lidé okouzleni tajemným vzhledem noční oblohy. V magické kráse hvězdného nebe hledali lidé odpradávna nejrůznější znamení a řád, který vycházel z jejich náboženství. Podle svojí fantazie tak hvězdy spojovali do skupin, které jim připomínaly různá zvířata či bájné hrdiny. Vznikla tak řada souhvězdí, v jejichž názvech se odrážela kultura dávných civilizací. Lidé ve hvězdách hledali také různá znamení, která měla ovlivňovat jejich život. Z postavení hvězd a planet se snažili předvídat svoje osudy, vznikla tak znamení zvěrokruhu a celá „věda“ – astrologie. Pozorování oblohy však mělo odpradávna i praktický význam. Na jeho základě vznikaly první kalendáře, podle hvězd se například v Egyptě předpovídal příchod povodní, první mořeplavci určovali sever podle Polárky (Severky),…

Teprve objev dalekohledu však znamenal významný pokrok v pozorování oblohy. Pomocí prvních dalekohledů se podařilo objevit, že Země obíhá okolo Slunce spolu s dalšími osmi planetami. Jak se zlepšovaly dalekohledy, mohli astronomové poznávat další vzdálenější hvězdy, galaxie, mlhoviny,… Rozdělení oblohy do souhvězdí však zůstalo a používá se dodnes.

Noční obloha

Jakmile zapadne slunce, můžeme na obloze spatřit první hvězdy. Pro pozorování oblohy je nejlepší otevřená krajina, daleko od měst, která svými světly přesvětlují oblohu. Za jasné noci na táboře tak můžeš vidět oblohu hustě posetou hvězdami, zatímco v Brně budeš rád, když najdeš nejjasnější souhvězdí. Pro obyčejného člověka je obloha jen hromadou svítících teček, avšak zkušený pozorovatel na ní může najít řadu zajímavých věcí.

Měsíc

Je nejjasnějším objektem noční oblohy. Zdá se, že pravidelně mění svůj tvar od tenkého srpku až po celý kotouč. Je to proto, že Slunce osvětluje jen jednu jeho polovinu a jak Měsíc obíhá kolem Země, ukazuje nám různou část osvětlené polokoule.

Planety

Jasná „hvězda“, která nebliká, je pravděpodobně planeta. Planety, které jsou blíže ke Slunci než Země se od něj ani na obloze moc nevzdalují, a tak se jasná Venuše objevuje pouze večer nebo ráno, vždy v blízkosti slunce (večer na západě, ráno na východě). Z planet, které obíhají dále než Země je velice jasný Jupiter, největší planeta sluneční soustavy, pozorovat můžeme i Saturn nebo načervenalý Mars.

Meteory a komety

Uvidíme‑li rychlý pruh světla, který rychle zmizí, znamená to, že právě shořel vysoko v ovzduší vesmírný kámen, který se na své cestě sluneční soustavou setkal se Zemí, takovému jevu se říká meteor. Prolétá‑li Země prstencem meteorů, vidíme na obloze jednu čáru za druhou. Tyto meteorické roje přichází vždy v danou dobu v roce a jmenují se podle souhvězdí v jehož blízkosti je na obloze pozorujeme, např. 12. srpna každého roku můžeme vidět Perseidy (v souhvězdí Persea),… Jednou za několik let se na obloze objeví zvláštní „hvězda s chvostem‑ – kometa. Ta je již podstatně větší a její svit je způsoben jejím tavením při průletu v blízkosti Slunce.

Hvězdy

Spousta slabě blikajících teček různé velikosti – to jsou hvězdy. Jasnost hvězdy záleží jednak na její velikosti a jednak na tom, jak je od nás daleko.

Suverénně nejjasnější hvězdou je Slunce, které je tak jasné, že přes den přezáří ostatní hvězdy. Teprve když Slunce zapadne, můžeme pozorovat další hvězdy, které jsou od nás mnohokrát dále. Ty nejjasnější z nich vytváří souhvězdí, podle kterých se můžeme na obloze zorientovat. I souhvězdí, podobně jako slunce, vycházejí a zapadají, ovšem ne všechny. Celá hvězdná obloha se totiž otáčí kolem Polárky, která jediná zůstává stále na stejném místě (proto se podle ní určuje sever).

Souhvězdí blízko Polárky, která nikdy nezapadají se nazývají nezapadající (cirkumpolární) a jsou vidět po celý rok. Nejvýraznější z nich je Velký vůz, součást Velké medvědice, malý vůz s Polárkou a mezi nimi propletený Drak.

Ostatní souhvězdí se dělí podle toho, které roční období jsou vidět večer a po většinu noci. Poměrně chudé jarní obloze kraluje bájný Lev a také druhá nejjasnější hvězda noční oblohy – Arcturus v souhvězdí Pastýře. V létě o jasná souhvězdí není nouze, k orientaci nám slouží trojice nejjasnějších hvězd (Deneb, Vega a Altair), tvořící tzv. letní trojúhelník, které jsou umístěny v souhvězdích Labutě, Lyry a Orla. Tato souhvězdí můžeme spatřit i na podzim, avšak již zapadající. Nevýraznou podzimní oblohu obývá okřídlený kůň Pegas a slavná rodina souhvězdí okolo princezny Andromedy. Její manžel Perseus a rodiče Kasiopea a Cefeus. Asi nejbohatší je obloha v zimě. Je zde snad nejkrásnější souhvězdí – bájný hrdina Orion, bojující s blízko umístěným býkem a také nejjasnější hvězda Sirius v souhvězdí Velkého psa.

Napsat by se o hvězdách dalo ještě hodně, avšak nic nenahradí jedinečnost nočního pozorování a přitom stačí tak málo – vyčkat jasné noci a zvednout hlavu…