Práce, ať chceme nebo ne, je základním prvkem našeho bytí a přežití. Během doby se z nutnosti obživy pro mnoho lidí stala i smyslem a posláním života, něčím, co život naplňuje a obohacuje, co přináší trvalé uspokojení pro mne i mé okolí. Kdo našel ve své práci zalíbení a potěšení, je šťastným člověkem. Každá práce nemůže být zároveň i koníčkem, to štěstí má v životě málokdo. Těžko věřit např. popeláři, že jeho práce je i jeho hobby a že bez popelnic si svůj život nedovede představit. I on však může nacházet v práci uspokojení tím, že ji dělá dobře a ke spokojenosti svého okolí, které si váží toho, že má popelnice řádně vyčištěné a neotlučené.

Jeden současně vysoce postavený politik tvrdí, že ve svém životě byl nejspokojenější, když musel dělat (za trest) právníka v ZOO. „Nedovedete si představit, jak bylo zajímavé dělat advokáta opičákům a jak mě to bavilo,“ tvrdí. I práce má však své meze a hranice a není jediným smyslem našeho života. Přemíra práce může způsobit i smrt, v Japonsku mají zvláštní slovíčko, označující smrt z přepracování. Vedle práce má zůstat i dost času na vzdělání, kulturu, přátele, ideály. Čas od času je dobré práci odložit a věnovat se něčemu zcela jinému, např. o dovolené. Mozek se vyčistí, myšlenky zprůhlední a dostaví se netušené nápady.

Práci i život celkově je dobré si občas zpříjemnit změnou, vytrhnout se ze zaběhnutého stereotypu. Jeden dánský lektor nám na školení doporučoval přijít dnes večer domů po hromosvodě místo dveřmi, chudák asi netušil, jak vysoké panelové domy máme a jak vetché hromosvody na nich jsou. Je zcela špatné brát si s sebou práci domů. Vzniká nemoc zvaná FLAPSI‑HAPSI, náš ničivý stín toho, co jsme neudělali, co nás stresuje, co s sebou stále taháme domů v bláhové naději, že to jednou stihneme. Práci je dobré si plánovat a organizovat, nepodléhat nahodilým požadavkům okolí, ale sledovat své cíle, krátkodobé i dlouhodobé a dle nich si svůj pracovní čas organizovat. Před velkými úkoly necouvejme, ale nesnažme se je udělat celé hned teď a na úkor ostatních prací. Každý den si najděme čas na zvládnutí kousíčku z velkého úkolu, který před námi stojí. Jedině takto po porcích jej spořádáme. Velké úkoly se zdají malé, pokud jsou vzdáleny, jak se přiblíží, nabývají obludných rozměrů.

Práci mějme rádi, ať už děláme cokoliv, třeba studium, fyzickou či duševní činnost. Budeme v životě spokojenější a veselejší a o to snad jde.

Na závěr ještě malou perličku na pobavení, graf závislosti práce, schůzí, školení a recepcí na pracovním postavení. Vypadá takto: čím je člověk níže, tím má více práce, občas školení, občas schůze. Práce s přibývajícím postavením ubývá, přibývá školení a schůzí. Důležité je překonat vyznačený bod, zde již dotyčný nepracuje, hodně schůzuje, hodně se školí a občas má recepci. A čím jde výše, tím více má recepcí a tím méně schůzí a školení, jež jej začínají unavovat. Dobré, že? Tak vzhůru k označenému bodu, ať už je ta práce konečně za námi.