Středobodem výpravy byla skautská klubovna na kraji Bystřice nad Pernštejnem, kam jsem společně s Filipem H., Davidem, Vojtou a Trapery Dingem, Dvalinem a Horem dorazil v mlze v pátek po poledni. Přivítala nás zdánlivě nevytopitelná budova připomínající sklad, přesto jsme zde strávili dva příjemné večery a prospali dvě poklidné noci. Nedlouho po obědě jsme vzali míč a šli si zakopat na hřiště mezi paneláky. Avšak abychom nebyli jen ve městě, vyšli jsme si jen tak směrem na sever, kde jsme objevili hustý smrkový lesík, kde jsme si zahráli dobrou šiškovou válku plnou plížení a úskoků. Také jsme zde přečkali hustý déšť, po němž se nám podařilo celkem rychle v malém místním přístřešku z větví rozdělat oheň, u něhož jsme se ohřáli a pověděli si něco o významu Slunovratu. Kluci si procvičili plížení k ohni a pak jsme se vydali zpět, cestou necestou, zpět do klubovny, kam jsme se dost těšili, protože nás, naštěstí už ve městě, potkal silný déšť a pěkně nás zmáčel. V našich místnůstkách jsme zatopili a brzo se usušili a ohřáli. To už dorazila hlavní vlna účastníků se Samem, Vincim, Filipem, Walitakou, Štěpánem, Matyášem, Kryštofem, Ondrou D., Viktorem, Jášou a Tobiášem. U Traperů přibyli Rolf, Datel, Sokol, Orm, Björn, Itchi, Krabat, Bergil, Lišák, Šakal, Thorin, Matteo, Smíšek, Hagin, Kane, Michal, Víťa a Vojta Š. Později večer ještě dojel Tom. Po zabydlení se ve vyhřátých pokojících se každý oddíl počal věnovat svým aktivitám. Vlčata se rozcvičila plácanou, kterou vyhráli Walitaka a Filip; další hrou byl kvíz ,,město-zvíře-jméno-přezdívka-věc", kterou vyhrál Jáša. Hlavní náplní večera však byla výroba papírových řetězů na stromek. Makalo se ostošest a kromě nepořádku vznikly i několik desítek metrů dlouhé barevné šňůry....Než jsme si zazpívali večerku, byli chlapci svědky nouzového přistání letadla plného různých národností, které se mezi sebou snažily domluvit a přiblížit své vánoční zvyky. Takže na výpravě jsme si pokusili nastínit vánoční svátky u Angličanů a Němců. Po tétoepizodě nezbylo nic jiného, než si zazpívat večerku, kterou se část domněle vyspělejších Traperů rozhodla zpestřit svou nepříliš zdařilou kreací složenou z kolísajících basů, která navíc skončila v půlce sloky. Ohromeni touto zajímavou kakofonií jsme se odebrali na lože.

Sobota, jak jinak než mlhavá, začala Traperům přípravami na výpravu,  na kterou se přesunuli vlakem (v němž se setkali s hlavním výpravotvorcem Gibbsem) do Olešné. Vlčata se poklidně najedla a sbalila na pohodovou devítikilometrovou procházku do jihovýchodního okolí Bystřice. Do vlčecích řad ještě přibyli Lee a Čik. Mlha se dopoledne začala zvedat a sem tam vykouklo z ušmudlaných cárů slunce s kouskem modré oblohy. Nedaleko za městem jsme objevili rozsáhlý porost rákosí, kde jsme neodolali a zahráli si zde ,,ratata", které se částečně zvrhlo ve skoky do pralesa stonků. Několik Vlčat při plížení vyplašilo ukrytou lišku (takže se asi kluci plížili dobře). Kolem poledne, kdy již někteří, včetně vedení, žehrali na hlad, se hrála hra variující ,,trnku z Glastonbury", jeden ze staroanglických zvyků, kdy se nosí větvičky trnky na úřady. Naše městské úřady představovaly šátky rozvěšené po lese. Tvořily přesně stanovenou dráhu, kterou probíhaly dvě šestice Vlčat, přičemž v šestici se kluci drželi za ruce a jeden z nich pokládal u každého úřadu větvičku trnky. Tato etapa byla na rychlost a zvítězila v ní skupina Walitaky, která v nejnebezpečnějším úseku - totiž na několik metrů vysoké mezi - nezažila na rozdíl od druhé skupiny hromadnou nehodu. Další etapa spočívala v ověření si, zdali úřady vyhlásily Vánoce - tj. bylo třeba posbírat šátky a co nejrychleji je donést zpět. Tehdy o dva šátky zvítězila skupina Filipa a celá hra skončila nerozhodně a vlastně dvojím vítězstvím.

Po náročné hře jsme si zasloužili oběd - ten však v podobě buřtů - bylo nutno ohřát. Walitakova skupina tedy nachystala pěkné ohniště a Filipova zase nasbírala hromadu dřeva. Ukázali jsme si dvě možnosti zapálení ohně v mokrém počasí - buď smůlou ze smrku nebo třískami z tlustšího polena, které bylo uvnitř suché. Abychom měli oheň jistý, použili jsme pro jistotu obě metody. Za pár minut nám již hořel jasný, vysoký plamen. Několika pečícím se zadařilo kanibalské opékání, tj. když buřt spadne do ohně, nejde vytáhnout a ostatní buřty se nad ním vesele pečou dál. Slunko to ten den definitivně zabalilo a svítilo jinde - to jsme zažili s Vukem, Sokolem a Rolfem, když jsme se byli podívat na louku k prodeji nedaleko Proseče u Poličky. Po cestě jsme vyjeli z mlhy a ocitli se v rozzářeném, hřejivém světě. Vlčata mezitím pokračovala po trase podél potoka na modrou značku vedoucí do Bystřice. Večer jsme se všichni opět setkali v mlžné, mokré Bystřici, kam za námi po menších obtížích dorazili ještě Astap a bez obtíží Robi.

Před večeří kluci dokončili výrobu řetězů, kterými jsme s Dingem, Ormem, Dvalinem a Horem nazdobili. Hledání stromku u města obklopeného poli nebylo nic lehkého, nakonec jsme vzali zavděk smrčkem v remízku ve svahu nad cyklostezkou. Vše však milosrdně přikrývala tma a mlha halila každou píď krajiny do hutného závoje. Pohled z čela na procesí jdoucí ke stromku byl fascinující - 42 mužů ve věku 8-50 let, z nichž většina ve skautském kroji....

U stromku se zapělo několik koled, všichni zapálili svíčky, Vlčata prskavky a byla pronesena víceméně krásná, rozumná přání, ikdyž obsah několika z nich je mně dosud utajen. Po příchodu od stromku nás čekala spousta dárků a cukroví. Oba oddíly ještě vypustily své ořechové lodičky na vodní hladiny, aby zjistily, jaký osud jejich členy příští rok čeká. Krásný a dlouhý večer jsme završili s Astapem hrou na kytary, kdy se nám našimi šlágry podařilo strhnout ke zpěvu většinu účastníků. Vysíleni tolika zážitky, veselím a konzumací výborného cukroví jsme o půl jedenácté ulehli a snili o slunci a dárcích až do rána...

...které bylo opět bílé a kalné jak mlíko. Trapeři se po rozcvičce a rychlé snídani opět odebrali na cestu, zanechaje po sobě spoustu zapomenutých ponožek, rukavic, svíček a ešusů. Nebohá Vlčata se tuto spoušť snažila zlikvidovat, avšak přispěla do ní rovněž svým dílem vybavení, které někde (cituji Štěpána) ,,omylem zapomněli". Dopoledne v suchu a teple jsme strávili kontrolou vybavení, hrou na kytary a zpěvem, oblíbenou hrou ,,na mentošky" a následně úklidem. Původně plánovanou cestu do Rožné jsme zkrátili kvůli nákladu zbylých chlebů, jablek a bazaru jen do na bystřické nádraží, kde jsme strávili v něm a jeho okolí poslední dvě hodiny výpravy. Na kraji lesa jsme našli úplně mladé muchomůrky červené.

Vlak jsme stihli a nestačili se v Rožné, kde nastoupili Trapeři, divit. Také zkrátili trasu, prý vedla, byť značka KČT, po silnici. Tak jsme ve vlaku dojedli jabka a cukroví a brzo se ocitli v oslizlém, špinavém Brně.

A nakonec bodování Vlčat:

Filip H. 32 b (do celoročky 12 b)

Walitaka 31 b (do celoročky 12b)

David 30 b (do celoročky 11 b)

Matyáš + Filip  29 b (do celoročky 10 b)

Jáchym + Štěpán + Vojta 26 b

Viktor 24 b

Tobiáš + Ondra 23 b

Kryštof 21 b