Zápis z poslední výpravy si pro nás přichystal Lišák. Díky.

Sešli jsme se jako vždy na hl. nádraží. Vypadalo to, že tahle výprava bude nenáročná a jednoduše řečeno ulejvárna. Spali jsme totiž ve Žďáru n/Sázavou a vlak tam stavěl. Opak byl však pravdou. Jeli jsme ještě o zastávku dál. Naštěstí jsme cestou hráli různé hry. Nejdřív běhačku s hadráky (museli jsme vběhnout do kruhu, aniž by nás trefili a krást tam papírky) a potom různé hry na louce.

Celá výprava byla založena na tom, že chceme postavit VZDUCHOLOĎ. Mezi hrami o tom byla i scénka. Vypustili jsme model vzducholodě, ale ten shořel. Mimochodem ten model byl fakt COOL. Šli jsme proto na chatu (skautskou základnu) kde jsme měli postavit svoje. Večer jsme luštili šifry a podle nich jsme našli místa na mapě. Tam byli kontroly, které jsme museli oběhnout. Potom následoval spánek, jako vždy strávený v malé místnosti, kde na sebe všichni jsou namačkaní jako sardinky.

Následujícího dne se proti nám spiklo veškeré zlo. Měli jsme to tušit, už když bylo dopoledne bezvětří a my jsme měli pouštět draky. Vyšli jsme na Zelenou horu, kde kupodivu foukalo. Byl to ale TEMNÝ vítr. Žádný z draků nevyletěl až k vysněnému cíli (nebi). Všichni se museli smířit s tím, že se jejich drak stěží drží kousek nad zemí a doufat, že se v příští minutě o tuto neroztříská. Já sem se s tím ale nesmířil. Vytáhl jsem proto kupovaného draka. I ten ale nerovný souboj s větrem prohrál. Vzlétl do výšin, poté se mu utrhlo lanko a on se zřítil. Nechť ho navždy střeží krysa nacházející se vedle chaty. Zkroušení z našeho neúspěchu jsme potom odešli na vlak a navrátili se domů.

Tak s těžkým srdcem uzavírám tento příběh o naší letošní Drakiádě.