1.den
Spěšňák nás celkem rychle převezl přes roviny karpatské předhlubně až do Veselí nad Moravou, kde jsme přeskočili na osobák do Javorníku. Astap s Lubošem se však opozdili a jelikož jsme mylně seznali, že nastoupili jinými dveřmi, nezburcovali jsme průvodčího a odjeli bez nich. V Javorníku nad Veličkou jsme tedy museli počkat dvě hodiny, než dorazí dalším vlakem, proto jsme vylezli na 22 m vysokou rozhlednu a v místním lomku si zahráli na cestáře. Když jsme zdolali násep trati a dostali se na zastávku, přijel vlak, ale bez našich dvou hrdinů. Ti jeli autobusem a stačili ještě nakoupit. Tak jsme se mohli svorně vydat na chatu Kristýnu. Cesta byla poněkud úmorná, poněvadž vedla po monotónně ubíhající silnici stále stejným směrem i sklonem. Proto jsme si ji zpříjemnili obídkem a vrhem šipek na pozemku hotelu Filipov. Na chatě (415 m) nás již čekal správce, takže jsme se hned zabydleli a razili ven. Než jsme však stačili odejít do temnějícího lesa, objevil se náš pán Jan ze Žerotína s nějakým podivně vypadajícím chlápkem. Ten tvrdil, že jde na houby, pak na maliny, ale nakonec pod pohrůžkou mučení vyzradil, že je špeh Pernštejnů. Museli jsme se tedy vrátit do kruté reality a vytvořit čtyřčlenné patroly na ochranu tvrze a jejího okolí. Vyzvědač byl zavřen do chládku a mohlo se jít na průzkum. Překvapením taky bylo, že jsme na vrcholu kopce čekali les, přitom tam byly široširé karpatské louky s pěkným výhledem. V remízku trnek a javorů jsme si zahráli Ztracenou vartu, pro kterou bylo večerní šero ideální. Na zpáteční cestě jsme objevili opuštěnou pevnost nepřátel, kteří zřejmě ve vidině přesily svůj dvůr opustili a uprchli jen na lehko. Povalovaly se zde nejrůznější suroviny, ale taky jich bylo málo. Než jsme stačili zásoby posbírat, zcela se setmělo, čehož jsme využili pro výcvik orientace v nočním lese. Na večeři nás čekala čočkovka a po ní první výkup surovin. Přijeli za námi kupci, když se doslechli, že naše sklady zůstaly válkou netknuty. Takže už první den přibylo do našich pokladen několik stovek tolarů, někdo zase však neměl nic, protože splácel pokuty za nekázeň nebo nesplnění úkolu. Pak jsme se vrhli do hajan.
2.den
Ráno na nás mžouralo slunko, čili naše nálada se zdála být povznesena. Nikdo neprotestoval proti rozcvičce ani hygieně, a už vůbec ne proti vánočce s máslem. Astap pak dodělal vaječnou pomazánku na oběd a mohlo se vyrazit na další průzkum. Tentokrát jsme se vydali bočním údolím směrem vzhůru na vrch Hradiště (631 m), kde asi před 2000 lety bylo opevněné hradiště. Výstup byl proti své délce celkem pohodlný a zpestřen schovkou a další rundou Ztracené varty. Na vrcholku, ve vysokém bukovém lese, kde ještě žila historie (na jednom stromu jsem objevil nápis 15. 5. 1939), jsme si dali oběd. Kluci si nakrájeli i namazali chleba a docela nám šmakovalo. Když slunko zmizelo a ochladilo se, byl čas na bojovou hru. Ve třech místech, od sebe vzdálených asi 200 m v nepřehledném terénu, si každá patrola vytvořila kruh o průměru 5 m a do něho dala svoje suroviny. Úkolem bylo ukrást protivníkům co nejvíc jejich zásob. Vše ztěžovali lapkové, kteří se jako duši pohybovali křovinami a přepadali skladiště. Jedinou možností, jak je zneškodnit, bylo chytit je v páru. Obrana některých družin byla tak ledabylá, že jim na pamětnou byly odebrány i nejlepší artefakty. Po hře, jež trvala asi 2 hodiny, jsme si dali ještě na chuť trubičky a scházeli hustým lesem pomalu do údolí. Na mýtině, kde lesáci vydřeli svozem dřeva půdu až na skálu, jsme ještě stavěli skladiště z plochých desek břidlic. Večer opět probíhal ve znamení výkupu surovin, inteligenčky, lahodné večeře a příjezdu Tyra.
3.den
Polozamračené ráno nás moc nepotěšilo, neboť po snídani nám zdrhnul z vězení zvěd. Jak na potvoru ještě směřoval do hor, na něž jsme se tedy museli řádně posilnit a připravit. Po zelené značce jsme došli až na louky na svahu Kubíkova vrchu (680 m), jehož stráně jsou tak prudké, že se zde našemu zvědovi a zloději zároveň usypalo z vozu několik surovin. Zajímavostí zde byly také kvetoucí ocúny. Na Šibenickém vrchu (707 m) jsme se pokochali výhledem z holého vrcholu a šlapali až na Dibrovův památník, kde 13. 10. 1944 padl důstojník 2. Stalinovy brigády Ilja Danilovič Dibrov. Zainteresováni atmosférou jsme si zahráli na partyzány a fašisty. Bohužel vyhrála skupina druhá, ježto jsme jsme až na jednoho všechny partyzány pochytali a pozavírali do vězení. Výstup na kopec Durda (842 m) nás upozornil, že jsme přece jen v horách a i zvěd toho táhne hodně, z čehož jsme usoudili, že je blízko. Po focení na moravskoslovenské hranici jsme vyšli z lesa ven na holý vrchol Velké Javořiny (970 m), kde stojí 135 m vysoký vysílač. Od 25. 7. 1997 se nachází celý na slovenské straně, hranice s Moravou ho těsně obchází. Stojí zde několik pomníčků – letcům, účastníkům III. odboje i kámen přátelství Čech, Moravy a Slovenska. Sestup z vrcholu lze charakterizovat spíše jako sešup. Po cestě jsme objevili tři pěkné bedly. U pramene Veličky jsme si dali vynikající rybičkovou pomatlánku s čerstvým chlebem a byli spokojeni. Pak následoval dlouhý sestup do doliny Veličky s krásnými bukovými lesy. Prošli jsme dřevorubeckou obec Staré Vápenky, kde se s námi skamarádil pejsek vypadající jak Dášeňka a vyběhli po nové cyklostezce do zemědělské obce Nová Lhota. A odtud už stačilo jen seběhnout přes mysliveckou chatu Megovku do naší tvrze. I přesto, že jsme tento den ušli 22 km a zdolali převýšení 555 m, zvládli jsme ještě večeři (smažené rybí prsty, bedly a brambory), výkup surovin a handlování s nimi a inteligenčku.
4.den
Moc se nám vstávat nechtělo, vždyť už jsme měli jet domů! Ale zvěd div že už neklepal na bránu Pernštejnů, takže jsme si sbalili věci a utíkali ho dostihnout. On se totiž opevnil na hlásce v lese a trval na vysokém úplatku, jinak že dostojí svému a prozradí nás. Podařilo se nám ho po delším hledání, běhání a šplhání uplatit a on odešel. Asi se nějak polepšil, protože nám po obědě poslal mísu nejlepších pamlsků. Pak už následoval jen úklid a odchod na vlak. Tentokrát se nikdo neztratil a my dojeli do Brna jako jeden muž. Zde je bodování:
- patrola Rosťa, Bořek, Lukáš, Vojta (6830 tolarů)
- patrola Vašek, Chan-kin, Jonáš, Honza (4295 tolarů)
- patrola Datel, Dingo, Itchi, Luboš (3540 tolarů)
- Rosťa 65 b
- Datel 52 b
- Dingo 47 b
- Vašek 36 b
- Chan-kin 35 b
- Bořek 32 b
- Jonáš 30 b
- Vojta 29 b
- Itchi 28 b
- Lukáš 25 b
- Luboš 17 b
- Honza 10 b
Děkujeme všem bojovníkům za pomoc, chrabrost a blahopřejeme k úspěchům. Bude vás potřeba zas, nepřítel je už za branami!