Sešli jsme se v 8.30 na nádraží pod hodinami. Byla nás slušná tlupa, náčelník Vlčat nás přepočítal a zapsal si nás. Vyrazili jsme vlakem do Tišnova, potom malou lokálkou do Doubravníku. Zde se k nám přidali další účastníci, kteří přijeli vlastními auty, a my mohli společně vyrazit po červené značce vedoucí podél řeky Svratky.

Cesta ubíhala příjemně, šli jsme po rovince nebo spíš mírně z kopce, až jsme došli k louce. Zde jsme pochopili, proč to bedlivé přepočítávání a zapisování účastníků :-). Bylo nám oznámeno rozdělení do jednotlivých družin. A také jme si měli vymyslet jména pro skupiny. Pojmenovali jsme se Oprahové, Beton, Šípy, Los Putinos, Jedničky. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Nejdříve jsme si celá banda zahráli, po rozdělení na dvě menší skupiny, hru "Brambora" a "Rybičky, rybáři jedou". Vrátili jsme se do dětství a opět si rozvzpomněli, jaké to je prorazit rybářskou síť... kličkovat, proskakovat, přeskakovat a tak všelijak podobně. Hru "Brambora" jsem nehrál, tak nevím, jak bych ji popsal.

Po Rybářích zazněl jasný příkaz sešikovat se do jednotlivých skupin a vyrazit na přilehlou louku pod silnicí, kde bylo něco chystáno... Byla  to hra na postřeh, kde naše starší  mozečky měly co  dělat :-). Hledali  jsme ze spousty foto záběrů vždy jeden, který byl společný, navíc jsi musel být velmi rychlý, abys vydělal co nejvíc listů s fotkami. Snažili jsme se, jak jsme mohli. Tato hra byla opakována celkem 3 krát a my pak vyrazili dál po značce. Kdo nebyl v těchto místech, doporučujeme se tam podívat. Řeka Svratka je tam velmi romantická, starý mlýn, kameny vyzděné náspy vlaku apod… tam můžete vidět.

Stále jsme šli podél řeky, až se směr změnil do kopců. Vyfuněli jsme na horizont, kde bylo zaveleno k založení ohně a k opečení špekáčků, klobásek, chleba. Všichni přiložili ruku k dílu a za chvíli byla fůra dřeva a zaplál ohýnek. Po obědě bylo vše uklizeno a přišla další hra. Tentokrát jsi postupoval po stanovištích, odpovídal jsi na otázky, které se týkaly oddílu a skautingu. Pokud jsi odpověděl správně, prošel jsi rychle, pokud jsi to spletl, zamotal ses a chodil jsi déle mezi stromečky…  a vše se měřilo na čas.

Do toho se nám lehce rozpršelo, my pokračovali dál po horizontu. Kluci to tam mají prochozené, šli jsme občas po cestičkách zvěře apod… Ale stálo to za to, výhledy jsou tam parádní, bylo to jako v zemi nikoho… možnost zajít na místo, kam nevede žádná značka. S ohledem na deštíček jsme zamířili na nádraží do Doubravníku. Cesta vedla přímo z kopců šikmo dolů, doporučuji všem, kdo vyráží se skauty, dobré botky, ať je kotník napevno. Využili jsme vláčku o hodinu dříve, než bylo původně v plánu, to kvůli počasí. Jinak nálada byla perfektní. V Brně pod hodinami byly vyhlášeny výsledky klání mezi skupinami. Vím, že vyhráli Betoni. Myslím, že jsme zvítězili všichni, už jen tím, že jsme vyrazili ven za město s partou kamarádů. Za rodiče moc díky všem skautským činovníkům, kteří se ze svého volného času takto věnují našim dětem.

S pozdravem Michal.